Na Moravu se hrozně ráda vracím. Nejenže to tam úplně miluji, ale mám tam hromadu přátel, se kterými i když se vidíme jednou za čas si máme pořád, co říct. A navíc, tam vždycky ochutnám něco tradičního.
Je to už několik dní, co jsme přijela ze svého posledního moravského výletu. Po několika slibech jsem přešla k činům a vyrazila za svými skvělými kamarády na Moravu, přesněji do Olomouce, Opavy a Ostravy. Jela jsem si hlavně odpočinout, navštívit staré známé, které jsem dlouho neviděla a poznat krásy našich měst. Všechno jsem to splnila do puntíku. Jestli mě sledujete na sociálních sítích (jestli ne, tak šup, prokliky máte na Fb a Instagram), slíbila jsem vám z mého Morava tripu taky něco napíšu.
Začnu ale trochu nesladce. Když jsem přijela do Olomouce, kde bylo dosti větrno, byl akorát čas oběda, takže mě moji kamarádi Janča a Míla vzali na oběd. Název restaurace jsem radši už zapomněla, protože jídlo opravdu nestálo za to. Snažím se ze svého jídelníčku vynechávat maso a uzeniny, protože upřímně řečeno, nikdy jsem jim nepřišla na chuť. A vybrat si z masového meníčka něco bezmasého, dalo celkem práci. Nakonec jsem se tedy uchýlila k zelí a bramborovým knedlíkům, maso jsem předala dalším strávníkům. Meníčka akorát končila, kuchař asi už hledal zbytky a podle toho to vypadalo. Zelí miluji a občas si i ráda dám nějakou českou klasiku, ale tohle teda ne. Takže první food zážitek na Moravě nic moc. Můj další zážitek, který se netýká sladkého, byl ještě v Opavě, kde mě další kamarádka Markéta vzala do Zdravé výživy. Zapečené brambory se sýrem a zeleninou mi vyhovovaly a Markét tak děkuji, že mě vzala právě sem. No a kde sem teda jedla to slíbené sladké?
Opava – Kavárna Obecního domu
V Opavě ještě chvilku zůstaneme. Na Moravu jsem přijela v pondělí a hned v úterý sem opět nasedla do vlaku a vyrazila do Slezska. V Opavě jsem krom jídla šla i na výstavu Andyho Warhola a zastavila se v kavárně obecního domu, kde jsem během čekání na spoj do Ostravy slupla malinový dortík a cappuccino. Malinový dortík s želatinou mi zahnal hlad do další kavárny, ale jinak celkem průměr, nic domácího, zkrátka něco, co dostanete prakticky všude. Co mě ale nadchlo byl ale kamenný podtácek na kávu a automaticky daná voda, což mě zarazí i v Praze, natož v Opavě.
Ostrava – Kavárna Daniel
Tahle kavárnička suverénně vyhrála první místo ze všech podniků, co sem tady za svůj pobyt navštívila. Kavárna se nachází kousek od známé ulice Stodolní v Ostravě a co mě překvapilo, byl fakt, že se nachází v jednom z panelových domů, cca ve druhém patře. Takže na první pohled obyčejný byt. Vzala mě tam moje kamarádka Lada a už přesně chápu, proč sem bere každého. My jsme naštěstí chytly krásné místa v křesílkách, jinak to prý bývá docela problém si tady sednout, protože sem míří půlka Ostravy. Dala jsem si jablečný dortík, cappuccino a protože jim začínala sezóna jahod, tak i jahodový fresh. Všechno bylo strašně dobrý, koláč domácí, kafe docela silné a fresh neskutečně osvěžující a hrozně obrovský, měla sem, co dělat ho vypít. Všechno navíc doplnila milá obsluha, fajn ceny, krásné počasí, úžasná Laduš a příjemné prostředí.
Ostrava -Pojízdná kavárna – Big Blond Coffee
Vzhledem k tomu, že venku bylo krásně a nám se už nechtělo nikam zacházet, vzala mě Laduš k pojízdné kavárně, která sídlí před jedním obchodním centrem, kousek od náměstí. Výjimečně jsem si dala moccacino, tedy kávu a čokoládu dohromady. Na téhle pojízdné kavárně je supr, že zaplatíte kolik chcete. Ceny u jednotlivých nápojů sice máte, ale jsou jen orientační. Takže když tam hodíte pětikorunu a dáte si velké latté, je to jen na vás a vašem svědomí. Pití tam mají navíc fakt skvělý, takže až do Ostravy pojedete, určitě tohle vyzkoušejte. A navíc ten název je prostě geniááální 🙂
Olomouc – Tvarůžková cukrárna
Odjet z Olomouce a nedat si tvarůžek, to bych si asi neodpustila. Tak jsem na doporučení všech svých místních kamarádů vyrazila do Tvarůžkové cukrárny, které je v Olomouci pár měsíců. Tvarůžek jsem jedla poprvé, nikdy předtím jsem na to neměla odvahu. V cukrárně se kombinuje sladké příchutě; povidla, brusinky a výrazné tvarůžky. Já si vybrala vdolek a povidly a korunku s brusinkami. Vdolek jsem zvládla, sice je ta chuť fakt zvláštní, ale když si zvyknete, tak to i docela jde. Ale korunku jsem musela už nechat, na to můj žaludek už neměl. Navíc sem si k tomu dala cappuccino (díky za vodu, která by měla být všude povinně) a měla jsem dost. Cukrárna se nachazí v jednom průchodu, já si k hledání musela vzít navigaci a prostředí není úplně fajn. Seděla jsem venku na terasce, na židličce, která vypadala, že se pode mnou rozloží, ale chtěla jsem využít slunečních paprsků. Tvarůžky jsem ze sebe cítila ještě večer.
Olomouc – Café Sant´Angelo
Běheme čekání na mojí další kamarádku Aničku, která v Olomouci studuje, jsem narazila na hlavní třídě na kavárnu Café Saint´Angelo. Protože sem potřebovala nutně zajíst tvarůžky, po dlouhém vybírání jsem si dala klasický tvarohový cheesecake a espresso. Cheesecake byl docela „mokrý“ a byl z něj dost cítit právě ten tvaroh. Za 49 korun bych teda čekala něco trochu lepšího. Espresso docela šlo, hlavně jsem ocenila fakt, že jsem k němu dostala horkou vodu a mohla si ho tak trochu zjemnit. Jinak byla kavárna moc příjemná, ikdyž jsem docela dlouho čekala, než si mě vůbec někdo všimne.
Regio jet – Olomouc – Praha
Svůj poslední gastronomický zážitek jsem zažila ve vlaku na cestě zpátky. Ke cappuccinu jsem si nakonec vybrala pudingový dort s višněmi a jablečný dort. Začnu tím lepší a to pudingovým dortem, který na to, že byl podávaný ve vlaku a stál 9 koru(!!) byl moc dobrý a posloužil mi jako super snídaně. Mnohem míň nadšená jsem byla z jablečného dortu. Náplň docela šla, ale na patře v puse zůstávala umělá chuť těsta. Ale opět, za 9 korun, co bych chtěla.
Bez komentářů