Co mi rok 2018 dal a vzal?

Další rok je za námi a s tím přichází i bilancování a hodnocení roku. Původně jsem tento článek chtěla vydat o trochu dříve, ale musela jsem naskočit do pracovního procesu. Tak alespoň teď.

 

Leden

Silvestr byl hodně divoký, domů jsem přišla v šest ráno a aktivně pozvala svoje kamarády na novoroční čočku, z čehož měla radost hlavně mamka. Během ledna navštívím svojí kamarádku Barču a jejího malého Honzíka, který je naprosto boží. Hlavně ale vyrážíme s Óčkem na hory, což je překvapivě strašně super. Jedeme do Krkonoš, který já prostě miluji a chatu máme přímo na svahu a ten víkend si naše parta super užije. S kamarády ze Silvestra se domluvíme na společné hory v březnu, na který se těším snad ještě víc než na naší dovolenou v Řecku. Navíc se Šárkou absolvujeme super rozhovor s Celeste Buckingham.

 

Únor

Hned na začátku února jsem se rozhodla pro změnu účesu a nejenže jsem vlasy docela zkrátila, tak jsem i zvolila ofinu. Přiznám se, že už bych to asi neudělala, protože jsem se v tom úplně tak necítíla, ale měla jsem chuť to udělat, tak proč ne. Začala mi opět koncertní sezóna, kterou jsem odstartovala Mandrage, dále Hollywood Undead a dalšími. V půlce února jsem vyrazila na další kurz od holek z A Cup Of Style, tentokrát na téma sociální sítě, který byl opět hodně poučný. Kromě práce jsem naštěstí i vyrazila na několik výletů, v hlavě mi utkvěl hlavně ten, jak jsem krmila ondatry a měla z toho radost, jak malá holka. A začalo pomalu ale jistě přepisování a přefocování věcí ze starého na nový blog, který jsem v únoru už chtěla mít. Nakonec jsem to zvládla až ten další měsíc.

Březen

V březnu se mi opět otočil život o 180°. Mojí mamce našli zhoubný nádor na prsu a musela na operaci. Naštěstí máme v jedné nemocnici známého, který ji zařídil skvělou paní doktorku a bylo o ní stoprocentně postaráno. Nechtěla jsem to ventilovat nikde na sociálních sítí, protože to pro mně bylo hodně osobní, ale zase si říkám, že jsou to věci, které se mohou týkat každého z nás. Abych přišla na jiné myšlenky, odjela jsem na slibované hory do Krkonoš s partou kamarádů a dětí. Což byl občas trochu očistec, co vám budu povídat. Nakonec to bylo ale super a já opět zjistila, že mám vedle sebe ty správné lidi. S Šárkou jsem opět vyrazily i na Anděly, ze kterých jsem přišly domů asi ve tři ráno a druhý den v práci to bylo vážně super. Už na to asi nemám, pařit do tří a druhý den jít do práce. Celý březen jsem pracovala na současném blogu, ale nakonec se mi to nepodařilo spustit. Práce na tom bylo jak na kostele a vlastně ještě pořád je, protože vím o věcech, které bych tam chtěla dodělat.

Velikonoční Hot Cross Buns

Duben

V dubnu ale nastala ta zásadní věc a 2. dubna jsem blog konečně spustila. Mám z něj pořád ještě hroznou radost a pořád se mi hrozně líbí, i když jak říkám, jsou tam věci, které musí dodělat. Navštívila jsem také Simonku ze střední v Kralupech, společně šli na tradiční pochod na Okoř, opět se viděla s mýma holkama z Mňamky a daly první společnou Náplavku. A po několika měsících i Barču a Honzíka, který roste jako z vody. Ven jsem vyrazila i s Laduš nebo se Šárkou a celkově jsem to měla hodně o kamarádkách. I o těch, které jsem dlouho neviděla. Jako třeba Páju, se kterou jsme vyrazily na Majáles. K tomu ještě Šárka a Kačka a naše majálesová parta byla skoro kompletní. Ty hezké věci ale střídají i ty smutné. Mamky operace dopadla dobře, ale po zasedání lékařského konzilia bylo jasné, že musí na chemoterapii. Nemohla jsem tomu uvěřit a xkrát doma brečela a ptala se, zda je tohle spravedlnost. Není. Vím to a stejně s tím musím znova bojovat.

Zimní kavárny

Citronový chlebíček

Co si myslím o sociálních sítí

 

 

Květen

V květnu jsme se Šárkou měly letět do Lisabonu na Eurovizi, což ale padá. Já si dovolenou stejně beru a vyrážím za Nelčou do Plzně, objevovat kavárny a vyčistit hlavu. Následuje výlet do Brna do Čejkovic, kde sídlí společnost Sonnentor, která vyrábí čaje a koření, na které nedám dopustit. A neříkám to jen z důvodu naší spolupráce, ale kvůli tomu, že mi prostě vyhovuje. Kromě koncertů se začínám pomalu ale jistě připravovat na další ročník Foodblog Marketu od Kačí z My Cooking Diary. Je to jediná food akce, kterou si letos dám a tak to chci mít super. Do akce povolám mojí super Verču, se kterou jsme si užily i loňský ročník. Začínám prodávat i medy od našich včel a bavím se nad našimi pěti slepicemi, které jsou od dubna dalšími obyvateli naší zahrady.

Objevit Plzeň

Jarní toulky po kavárnách

Objevit Brno, část 1

Objevit Brno, část 2

Červen

Červen je můj měsíc! Od začátku se naplno vrhám do Foodblog marketu a tři dny peču a vše připravuji. Opět se vracím k tomu, že všechno dělám sama a u sebe v mém mini bytě. Takže jídlo a krabice jsou úplně všude. V neděli 3. června ke mě přijíždí Verča a Michal nás odváží do Vnitrobloku. Odpoledne je strašně super, i když se toho prodá méně než loni. Zase se vidím se starou partou blogerek a obdivuji Kačí za to, že to všechno tak skvěle zorganizovala. Odpoledne jedeme s Michalem ještě ke kamarádům a já večer padnu za vlast. Mamka najíždí na sérii chemoterapií a začíná něco, co jsem doufala, že nikdy nezažiju. S následkem chemoterapií jí padají vlasy a já si tak zvykám na pohled, který u svých rodičů prostě vidět nechcete. Vím, že jde jen o vlasy, které dorostou, ale stejně mě to hrozně bere. Navenek se sice snažím se tvářit, že to dávám a že je všechno v pohodě, ale po večerech, kdy sem doma sama, je mi děsně. Obdivuji mamku za každý moment, který musí podstoupit a nejsou to jen odběry krve. Injekce do břicha z důvodů nízkých hodnot bílých krvinek je jen další kapitola celé téhle šílenosti.

V červnu razíme s ÓČKEM na teambulding, a přestože ho máme v neděli a druhý den jedeme do práce, na Orlíku je to skvělé. Kromě toho mám i narozeniny. Pro mě jsou ale trochu hořkosladké. 20. června odchází z ÓČKA i moje Dia a  i když se budeme dál vídat, je to prostě změna. Na její místo nastupuje neméně skvělá Denča, se kterou si naštěstí padneme do oka. Uff 🙂 Absolvuji své dva jediné festivaly, Metronome a Aerodrome. Na prvním jsme se Šárkou asi dvě hodiny a pak se raději jdeme najíst do Crepérie a z druhého každou noc jezdíme zpět do Prahy. Stan tak zůstane schovaný ve skříni. Konečně ale vidím Macklemora a The Kills, což je můj splněný sen.

Kynuté belgické vafle

Minicheesecake s lesním ovocem

 

 

Červenec

Červenec začíná skvěle. S Jančou a Kačkou letíme do vysněného Amsterdamu a jsou to skvělý tři dny. Užijeme si jídlo, památky, sebe sama a hlavně nádherné město s úžasnými počasím. Vychází nám skoro všechno. Články z něj vám dávám sem. Po Amsterdamu ale chytnu depresi, protože tohle byly moje jediné letní plány. Nemám naplánovanou ani žádnou dovolenou a navíc nemám ani s kým, protože všichni už svoje plány mají. Jediné, co tak 16. července vyrážíme s Verčou do Brna a další den jedeme do Čejkovic na Sonnentor Bylinkobranní, což je skvělý. Večer přijedeme sice totálně vyřízené, ale šťastné a o mnohem chytřejší. Většinu víkendů trávím v Postupicích a večerů na Manifesto marketu, který jsme si s holkama naprosto zamilovaly. Mamce končí chemoterapie a pomalu nastává další a snad už poslední část. V září ji totiž čeká ozařování, na které bude jezdit do Prahy každý den. Ozařování sice trvá asi 15 minut, ale pro mamku to znamená zabít tím celé odpoledne.

Třešňové clafoutis

Objevit Amsterdam, část 1

 

Srpen

Osmý měsíc se nese v podobném duchu jako ten předchozí a kromě pár výletů s Jančou to není nijak super měsíc. Skoro každý den v práci koukám na letenky a plánuji kam pojedu. Klidně i sama, jen chci někam pryč, alespoň na pár dní. V Postupicích jsem několik dní sama, kde si užívám kromě práce i klid, zahradu a je mi fajn. Několikrát si na ten pocit vzpomenu a strašně toužím ho vrátit zpátky. Kromě toho vyrážím opět za Simčou do Kralup, kde si to protáhnu až do druhého dne.

Black forrest

Švestkový koláč

Září

Mamce začíná ozařování. Každý den jezdí z Postupic do Krče a je to náročné. Ozařování sice není tak děsivé jako chemoterapie, ale procházka růžovou zahradou to taky není. Mamka je ale pořád pozitivní a myslím, že i díky tomuto přístupu to nikdy nevzdala. Nikdy nepomyslela na to, že by to nemuselo dobře dopadnout a pokud ano, nedala to na sobě znát. A já často měla výčitky, že nejsem tak silná jako ona. Září ale zásadně mění mojí situaci co se dovolený týče. Jednou potkám kamaráda Michala (ano, toho který mě tak věrně vozí na všechny moje food akce) a najednou se domlouváme, že společně dáme Bali. Je to všechno tak hrozně rychlé a já strávím hledáním těch nejlevnějších letenky. 28. září kupujeme letenky a za měsíc letíme na Bali. Z původní party lidí jsme tři; já, Michal a Ivča, Michalova kamarádka z práce. Nemůžu tomu vlastně uvěřit celou tu dobu a už sjíždím různý videa, jak se sbalit do příručního zavazadla, protože letím jen s ním. A navíc, letím sama. Michal s Ivčou letí ještě předtím do Singapuru, kde se potkáme na letišti a pak poletíme na Bali. Nemůžu tomu uvěřit a pořád mi to přijde šílený.

Dýňový koláč

Utopený jablečný koláč

Objevit Amsterdam, část 2

 

Říjen

Sice mám být v módu dovolená, ale rozhodně to tak není. Pořád mi přijde, že se mi to všechno jen zdá. S holkama jedeme do Krkonoš na Černou horu, kterou v půlce října sjíždíme na koloběžkách a pak jdeme na Stezku korunami stromů. Já ještě vezmu svoji sestřenku do ZOO a do kina. Navíc do Postupic přijdou tři nový ultra roztomilý koťátka, Žofie, Fanda a Jarka a i přes původní komplikace to přežijou a mají se u nás snově. A 24. října nastává Den D. S Anet jedeme do Berlína, odkud já pak letím na Bali. Poslední dny jsou šílený, protože mi přijde, že nemůžu nic stihnout. Stihnu to s vypětím všech sil a můj sen je tu. Neměla jsem žádný extrémní nutkání Asii navštívit, hrozně se těším. Hlavně na to, že vypadnu a budu víc než 14 dní mimo. Nikdy jsem takhle dlouho a takhle daleko nebyla, ale o to víc se těším. 26. října tak nasedám do letadla v Berlíně a je přede mnou 12 hodin cesty do Singapuru, kde se potkám s Ivčou, kterou vidím poprvé a s Michalem. Naše Bali jízda může začít, po týdnu se k nám přidá ještě Jarda. kamarád Ivy. Je to neskutečné a v lednu vám vydám články o našem putování, protože to by se sem nevešlo. Ale je to sen, který si neskutečně užívám. Každou minutu a každý den, protože vím, že to jednou skončí. Přijde mi to ale naprosto neskutečné, že jsem doopravdy na Bali.

Bábovka z máslové dýně

Objevit Berlín

 

Listopad

Z Bali se vracíme 3. listopadu a odjezd z hotelu probrečím, protože odjíždím jako první a ty odjezdy mě vždycky hrozně berou. Na letišti v Denpasaru na Bali mám menší komplikace, ale zvládnu to. A opět mám před sebou 12 hodin. Náročných, co si budeme povídat. Když přistanu v Berlíně, málem nestihnu autobus do Prahy, ale 8. listopadu jsem zpátky doma. Jet lag se mi drží dalších 14 dní, kdy se ale musím naplno vrhnout do pracovního procesu, protože jen co jsem se vrátila, odletěla na tři týdny pryč Denča. Zatímco já si svoje tři týdny volna už vybrala, ona je má před sebou a já ji to děsně závidím. Všechno se vrátí do obvyklého módu, což mě mrzí. Hrozně. Mamka nastoupí po tři čtvrtě roce zpět do práce a je jí viditelně lépe. Nikdy nebude moci říct, že je vyléčená a nikdy nemůže říct, že se jí rakovina nevrátí. Ale nikdo z nás si tohle nepřipouští a všichni doufáme, že tohle byla poslední zkouška. Už během ozařování ji začínali dorůstat vlasy, takže přestává nosit šátek, se kterým vypadala víc nemocně než zdravě. Po Bali se sama se sebou cítím hrozně spokojená já.  Zhubla jsem a jediné, co chci je si to udržet. Začnu s aerojógou, což je jóga ve vzduchu a děsně mě to baví. Je to o překonávání sebe sama a já se těším a zároveň bojím každé lekce. Ale baví mě se překonávat a každou hodinou cítím, že se pozic ve vzduchu začínám bát méně.

Jablečná žemlovka

 

Prosinec

Vánoční šílenství mě zas až tak úplně nepohltí a jediné, co chci, je aby bylo už po Vánocích. Není to kvůli stresu z dárků, ale kvůli osobní věci, o které jsem zatím ještě nenašla sílu říct ji online. Možná za rok. S mamkou pečeme cukroví, absolvuji pár vánočních večírků, koncertů, vyrazím za Nelčou do Plzně a Vánoce strávím u pohádek a cukroví. Letos ho jedu opravdu ve velkém a vůbec mi to nevadí. Po návratu z Vánoc vidím skoro po roce mojí Denčou, máme s holkama tradiční vánoční večírek a na Silvestra jedu s Anet, Páťou a Petrem na Lipno. Kluci nás nečekaně vezmou do Rakouska do Hallstattu, takže moje cestovatelská bilance za rok 2018 není zas tak špatná. I když už teď přemýšlím, kam vyrazím tenhle rok.

Konec roku trávím tak nakonec na Lipně, s prskavkou a vínem v ruce a je mi fajn. Předsevzetí si dávám každý rok, ale už to nejsou ty typu zhubnu a ušetřím. Už jsou méně nereálná, ale myslím, že je dokážu splnit. Loni jsem si dala, že začnu více vařit, což se mi i docela daří a u plotny trávím sice hodně času, ale baví mě to a těším se na to. Na začátku měsíce si s Jančou řekneme, že v prosinci nebudeme jíst těstoviny, což sice úplně nedodržíme, ale mě to naučí, že je tolik potravin, ze kterých můžu vařit a kterou jsou hotové za chvilku. Přestanu se bát náročných jídel, jako jsou chilli con carne nebo koprovka a baví mě to.  A to chci mimo jiné i dodržet. Prvního se vracím do Prahy bez kocoviny a těsím se na dalších 12 měsíců. Jaké asi budou…?

Vánoční perníčky

Čokoládový dort s chilli

Zimní toulky kavárnami

Datlové kuličky