Objevit Bali, část první.. aneb severská krása, rýžová pole a delfíni

Konečně se dostávám k článkům z Bali. Dneska je to více než  dva měsíce, co jsme na Bali byli a samotný článek už mám napsaný přes více než měsíc, ale dlouho mi trvalo než jsem se prokousala fotkami atd. Články pro vás rozdělím na čtyři, v tom prvním vám povyprávím o našem výletu na sever, kterým jsem celé Bali otvírali. 

Rozhodla jsem se, že články z Bali rozdělím podle toho, jak jsme se přemisťovali a ten poslední zasvětím praktickým tipům a radám, které mi pomohli na cestě a některým věcem, které se o Bali říkají. Na Bali jsem přiletěli asi v půl třetí odpoledne, já za sebou měla skoro 15 hodin cesty v letadle a 4 hodiny čekání na letišti v Singapuru. Paradoxně jsem ale krizi z nespání překonala, i když v jednu chvíli mi na letišti bylo dost špatně. Bylo to ale z toho, že jsem moc nespala, ani nejedla a pak si dala v Singapuru dvě kafe, což byla echt blbost. Po překonání krize jsem ale připravená vyrazit na další štaci. A bylo to potřeba, protože nás čekala několikahodinová cesta v autě směr sever. Plán byl takový, že na první místo odjedeme, co nejdále od letiště a jak se bude blížit náš odlet, budeme se k němu přibližovat. Vzhledem k tomu, že sever je od letiště docela daleko, byla sobota, kdy jsme na Bali přiletěli, zasvěcená čistě jen cestě.

Řidiče jsme měli domluveného od ubytování (ještě že tak) a domluvili jsme se s ním, že nám cestou nám zastaví na zajímavém místě. Nakonec ho napadla ochutnávka kávy, čím se mi trefil do noty, protože káva to je moje. Nakonec jsme ale na cestě byli mnohem víc, protože doprava ve městě je neskutečná a nám trvalo snad dvě hodiny než jsme se prokousali městem a samozřejmě jsme skončili v zácpě, u které jsem si myslela, že fakt neskončí. Každopádně na ochutnávce kávy jsme ochutnali cibetkovou kávu, ke které jsem byla hodně skeptická, ale naprosto jsem se do ní zamilovala, balijskou, která mi naopak vůbec nechutnala nebo několik druhů čajů. Nejvíce mi chutnal ten s citronovou trávou. Na vilu, která se měla stát domovem na příští tři dny jsme dorazili až za tmy a navíc jsme ještě museli někam na jídlo, protože moje dva dny nejezení už mi dávaly docela zabrat. Naštěstí se kvůli nám otevřela jedna restaurace kousek od ubytování, takže jsem konečně ochutnala Mie Goreng, tedy smažené nudle, které jsem si naprosto zamilovala.

Menjangang a horké prameny 

V neděli, oficiální první den našeho Bali výletu jsme vyrazili na ostrov Menjangan, tedy jelenní ostrov. Název jelenní je zcela oprávněný, protože na ostrově jsou opravdu vidět jeleni, kteří leží u vody a jsou schopni z moře i pít. Neskutečné. Iva a Michal, se kterými jsem na Bali byla, vyrazili šnorcholovat a já zůstala v bezpečí lodičky a slunila se. V tu chvíli jsem opravdu začala odpočívat a konečně jsem se pochopila, že jsem na dovolené a že mohu relaxovat. V tu dobu jsem netušila, že moje slova, že se šnorchlovat bojím budou celkem na místě. Michala totiž kousla nebo se ho minimálně dost nepříjemně dotkla ryba a on měl tak zážitek až do konce pobytu. Naštěstí na něj ale nezanevřel a já také ne. O tom ale až příště 🙂

 

Po vylodění jsme vyrazili k horkým pramenům, které jsme ale my s Ivou vynechaly, protože upřímně řečeno, já tyhle veřejné lázně ani bazény moc nemusím. Večer jsme tentokrát nechali jídlo na místním supermarketu a vzhledem k tomu, že nás výběr docela zklamal, skončili jsme u polívkách z kelímků. Nebudu vám lhát, moc velký gastronomický zážitek to nebyl, ale zase to bylo poprvé a naposledy, co jsme se k této variantě uchýlili. Food blogerka hadr 🙂 Naštěstí všechno spravilo pivo Bintang, které jsme si všichni úplně zamilovali a hlavně večerní bazén, ve kterém jsme s klidem byli až do jedenácté večer.

Delfíni a terasy

Pondělí pro nás znamenalo brzké vstávání, protože už v šest ráno jsme museli být u lodi. Vyráželi jsme totiž na delfíny, které se ke břehům dostávají brzo ráno. Pro mě to byl obrovský zážitek, přestože jsem k tomu byla poměrně skeptická. V hlavní sezóně se tomu říká hon na delfíny, protože lodě se uskupují k sobě a tlačí delfíny mezi sebe, aby je lidé mohli vidět. Nás se toto naštěstí netýkalo a celkově mi přišlo, že nikdo se nesnažil delfíny někam tlačit. Přesto to byl nádherný zážitek, ze kterého mi několikrát málem vyhrkly slzy. Vzhledem k tomu, že jsme s řidičem byli domluvení až na devátou hodinu a bylo něco před osmou, snažili jsme se najít nějaké otevřené bistro se snídaní. Našli jsme a jedinkrát jsme na Bali měli něco jiného než vajíčka. Shodli jsme se na anglické snídani, ze které jsme byli kompletně nadšení, protože většina našich snídaní se skládala z vajíček a toastů s marmeládou.

 

Po snídani jsme vyrazili na rýžová pole rýžová pole Jatiluwih, která jsou dokonce zapsaná v UNESCO. Za mě to byl další neskutečný zážitek, protože jsem byla fascinovaná ze systému, kterým terasy zavlažují. Navíc se všechny zrnka rýže sbírají ručně. V době, kdy jsme na Bali byli my, byla rýže ještě nezralá, tudíž jí nikdo nesbíral. Nachodili jsme tam několik kilometrů a já děkovala tomu, že jsme si k Bali vybrali právě toto období, protože bylo mimo hlavní sezónu takže turistů tam bylo minimum. Minimálně tady na severu. Na terasách si můžete vybrat jak dlouho trasu chcete jít, ty nejdelší mívají několik kilometrů a můžou se jít až šest hodin. To jsou ale zamítli, protože na Bali je dost velká vlhkost a už tak z nás lilo.

Pondělí bylo hodně nabité, a proto nás čekaly ještě dva zážitky. Kultura na Bali je hodně založená na jejich náboženství, což je balijský hinduismus. Pro Bali je náboženství opravdu velmi důležité a je úžasné, že ho starší generace učí ty mladší. A k náboženství samozřejmě patří chrámy, kterých jsme viděli opravdu hodně a musím říct, že je to úplně něco jiného než známe my z Evropy. Jedním z první chrámů byl Ulun Danu Bratan Temple. Rozhodně to patří mezi must have, co na Bali musíte vidět. Chrám se rozkládá u jezera Bratan a jako snad každý chrám na Bali, je to komplex několika „budov“. Vzhledem k tomu, že z jedné části je chrám obklopen horami a z druhé velkým jezerem, je to neskutečný zážitek. My jsme zrovna viděli místní obřad a jako obvykle, bylo to něco úplně jiného než známe my. Kultura na Bali musí být pro Evropany opravdu něco nečekaného a docela chápu, že z Bali přijede každý trochu v zenu. Obřady a slavnosti, které se v chrámu konají, jsou zasvěcené bohyni vody, jezera a řek Dewi Danu, a to z toho důvodu, že jezero Bratan je hlavním zdrojem vody pro zavlažování oblasti centrálního Bali.

Všechny výlety na Bali jsme se snažili vymýšlet tak, aby bavili nás všechny, ale je pravda, že každý z nás měl srdcový zážitek. Výlet na vodopád Munuduk si nejvíc užil Michal a je pravda, že síla vody a přírody okolo dopadla i na mě. Ze silnici jsme se totiž za pár minut objevili uprostřed džungle, která byla všude okolo nás. Jakmile jsme vnořili více do lesa, uslyšeli jsme zvuk vody a po chvilce jsme už byli u vodopádu. Vodopád tryskal z ničeho a byl na to opravdu ohromují pohled. Z Munduku jsme se přesunuli na večeři, do restaurace, ve které jsme byli první den. Konečně jsme viděli i moře a hlavně ochutnali neskutečné množství různých dobrot. Dali jsme si toho trochu víc a každý jsme víceméně ochutnal od všeho. Takhle jsme to vlastně dělali po celou dobu. Vždycky jsme si dali něco jiného a vzájemně ochutnávali. Tady jsme měli jejich rybí salát, místní ryby, Mie Goreng (klasika :D) a další dobroty. Vzhledem k tomu, že to byl náš poslední večer na severu, museli jsme si to prostě užít. A bazén v jedenáct večer k tomu samozřejmě patřil také.