Photo diary aneb co se dělo v březnu?

Jestli únor byl na akce bohatý, březen byl poměrně klidný. Je pravda, že pár dní jsem nevěděla, co dřív a domů chodila jen spát, ale výletů moc nebylo. Potkala mě ale jedna hodně smutná událost, ale to je moc osobní a nechci vám ti kazit to krásné jarní počasí, které teď přichází. Tak jdeme na další photo diary.

Březen jsem rozpálila stylově a to hned narozeninovou oslavou mého kolegy, které byla naprosto super a vlastně mi ani nevadilo, že jsem další den byla trochu mimo. Také jsem vyrazila na několik snídaní s mojí skvělou Verunkou a objevila jsem tak podniky, o kterých jsem neměla ani tušení. Více se dozvíte v chystaném článku o kavarnách, který vyjde příští týden. Konečně jsem také odstartovala svou cestu za nebrýlatou Baruš. Kdo to o mě neví, tak odmalička nosím brýle a posledních několik let si nepřeju nic jiného než se brýlý zbavit. 1. března jsem šla na vyšetření na kliniku Gemina, absolvovala jsem ještě jedno vyšetření a jestli všechno dobře dopadne, tak už 15. dubna půjdu na operaci. Věříte mi, že se děsně těším? O tom všem vám ale také napíšu, protože já osobně si neustále teď hledám články o operaci, tak třeba i ten můj někomu pomůže.

Už poněkolikáté jsme s Šárkou vyrazily na předávání Cen Anděl a opět to byla fajn party. Potkala jsem se tam se spousty známých a bylo fajn je zase vidět. Jen ten druhý den byl zase dost náročný, ale to tak po party bývá. Konečně jsem také po několika týdnech dorazila do Postupic za mým milovaným Louisem a užily jsme si spolu pár dní. Další týden jsem hlídala u Šárky její fenku Rejminku. Obešla jsem místní vršovické kavárny, s Verunkou jsme prošly Grébovku a užívaly si krásné počasí. Doufám, že to vydrží, protože už proběhlo i první pivo na Náplavce a první hranolky na Manifesto Marketu a opět to bylo skvělý. Už bude jenom hezky, že jo? Pak bohužel přišla ta smutná zpráva, ale jak jsem řekla, to je moc osobní. Jen doufám, že teď už budou přicházet jenom samé hezké zprávy, protože si myslím, že si to všichni zasloužíme.