Objevit… Paříž, část 1. aneb vyhořelý Notre Dame, děštivý Louvre a dokonalé Ladurée

Moje milovaná Francie. Mám k ní neskutečně osobní vztah a můj sen je v ní jednou žít. Alespoň rok. A s Anetkou jsme si splnily sen a letěly spolu na čtyři dny do Paříže. Trochu jsme doufaly v slunečné počasí, které vyšlo tak napůl, ale stálo to za to i tak.

Paříž jsme s Anet plánovaly už dlouho a tleskám, že jsme to zvládly. Ubytování jsme sehnaly za necelé dva tisíce na tři noci v hotelu Ibis Budget, letenky za 3500 tisíce, ale přímo na hlavní pařížské letiště Charles de Gaulle, které je i tak cca 30 minut od Paříže. V pohodě se ale do ní dostanete vlakem za 10 euro asi za 20 minut. Protože zážitků máme spousty, tak vám to tady nebudu moc dlouho vypisovat a jdeme rovnou na první dva dny.

Den první

Do Paříže jsme doletěly hned v pátek v 9 ráno, což bylo úplně super, protože celý den byl před námi a vypadalo to i na slunečno. Protože jsme chtěly, co nejvíce šlapat pěšky, tak jsme z nádraží Gare du Nord, kam jsme přijely vlakem z letiště a trvá to asi 25 minut,  vyrazily po svých směrem k hotelu. Našly jsme si nějaký Ibis na Montmatru a hurá k němu. Bylo krásné počasí, takže nám procházka a nasávání francouzské atmošky ani nevadilo. Ovšem po cca 30 minutách nám paní na recepci řekla, že tohle není ten Ibis, ve kterém jsme ubytované a že ten náš je další 48 minut pěšky. Takže opět kufry do rukou a jdeme. Cestou jsme si koupily prvního Croque Monsieur , což je takový brioškový toast zapečený se šunkou a sýrem, který byl naprosto skvělý. Konečně jsme dorazily na naše ubytování, nechaly si kufry na skromné pokoji a mohly jsme konečně jít objevovat Paříž.

Naše první kroky vedly k bazilice Sacré-Coeur, ze které mi přecházely oči a ani mi nevadil nával turistů. I když venku nebylo úplně vedro, bylo jasno a výhled na celou Paříž byl nádherný. Viděly jsme Eifelovu věž a další dominanty a kochaly se pohledem na to dokonalé bílé město. Chvilku jsme si poseděly v trávě, ale koupené víno s plastovými skleničkami jsme raději nevytáhly. Ve Francii je zakázáno pít na veřejnosti a všichni to opravdu dodržují. Od baziliky jsme pokračovaly k Mouline Rouge, legendárnímu kabaretnímu domu. Přišlo mi fajn, že všechny sex shopy a další domy pro lehké ženy se nacházely v ulici okolo tohoto místa. Prošly jsme se i na hřbitov u Montmartru a vyrazily pomalu směrem k domovu. Ač se to nezdálo, tak jsme hned za první den nachodily 19 km, a to bylo i tím, že jsme skoro všude chodily pěšky. Maximálně jsme se jen přiblížily metrem k centru  a pak už jen po svých. Večer jsme si koupily salátky v místním supermarketu, rajčatka, nějaký sušenky a k večernímu hokeji, který jsme sledovaly na mobilech na Youtubech, jsme si otevřely víno.

Den druhý

Už od rána jsme tušily, že tenhle den bude deštivy. Za okny byl pořádný slejvák, ale ani zamračené nebe nám nebránilo zůstat na hotelu. Problém byl ten, že jsem z předchozího dne, kdy večer už také poprchávalo, měla mokré boty. Trochu jsme bloudily, co se metra týče, ale pak jsme úspěšně nasedly a vyrazily k Invalidovně a hlavně k muzeu Louvre, kam jsme měly dneska namířeno. Nezarazila nás ani fronta, ve které jsme stály nakonec asi něco přes hoďku a musím říct, že to mělo různé fáze, kdy to šlo super a kdy to zas dost dlouho stálo. Ještě předtím jsme si v místní pekárně koupily čokoládovou rolku a kafe, což byly skoro všechny naše snídaně v Paříži. Vůbec neuděláte chybu, když uděláte to samé, protože v pařížských pekárnách je každé pečivo skvělé. Jen to kafe dost pokulhává. Ohledně fronty u Louveru, ta první a nejdelší nebyla na lístky, ale na security kontrol. Nutno dodat, že fronta na lístky pak trvala asi 15 minut a jde to opravdu rychle. Doporučení pro všechny. Jestli můžete jeďte do Paříže do 25 let, protože vstupy budete mít zadarmo. Anet tohle docela vychytala, protože jí bylo 25 v dubnu. Já si hezky zaplatila 15 euro a šla sem. Samozřejmě jsme směřovaly k Mona Lise, která má soukromý pokoj, před sebou mraky lidí s foťáky a plexisklo. Nakonec jsme u ní byly asi 3 minuty, protože těch lidí tam je opravdu neskutečně. Prošli jsme se pp Louvre a pak zamířily do zahrad. Pršet už přestalo, ale já měla brutálně mokro v botech a navíc jsem pořád smrkala.

To nám ale nebránilo a šly jsme se projít ke katedrále Notre Dame. Je to skoro měsíc, co tahle nádherná památka skoro vyhořela a musím říct, že mě docela mrazilo, když jsem to viděla. Pryč je střecha, úzká věžička a okna, ale zbytek naštěstí zůstal. Ke katedrále se přímo nedostanete, protože okolí je uzavřeno, ale jako znám francouzskou povahu, tak to nebude dlouho trvat a katedrálu začnou opravovat. Chvilku jsme u katedrály poseděly, daly si potají pivo a vydaly se k místu, o kterém jsem dlouho snila, že ho navštívím.

A to k cukrárně Ladurée, která je vyhlášená a kterou prostě musíte navštívit, pokud obdivujete francouzskou cukrařinu. Trochu jsme si připadala jak když jsem se ocitla někdy  na začátku 20. století, protože interiér je do takové atmosféry dělán. Vybrala jsem si pistáciový dortík s odpalovaným těstem a musím říct, že to byla fakt top. Sice jsem si původně vybrala něco jiného, ale rozumějte tomu, když je menu ve francouzštině. Anet si dala vysněný ecleir s čokoládou a já ještě kafe. Musím říct, že v Paříži jsem neměla ani jednou dobrý kafe a tady to celé pokazila skořice, kterou mi na to nasypaly. Pokud chcete kafe, nedávejte si cappuccino, jinak nebudete moc spokojeně. Cena za dortík byla cca za 10 euro, což jsem ale čekala, protože tohle je fakt vyhlášená cukrárna.Pak jsme se vydaly k ulici La Village Royal,  kterou zdobí deštníky a které jsou snad v každém městě. Musím říct, že je to super insta místo. A protože už jsme začaly být fakt unavené, vydaly jsme se pomalu na cestu domů. Večer jsme to opět zalomily u hokeje a salátu a byly naprosto spokojené a happy.