Po propršeném dopoledne v sobotu a hlavně celém dni chození v mokrých botech jsem tak trochu tušila, že se v neděli nemůžu probudit zdravá. A neprobudila. Vlezla sem do sice suchých bot, ale z nosu mi teklo jako blázen. To nás ale nemohlo s Anetkou ohrozit a tak jsme vyrazily vstříc dalším zážitkům v Paříži.

Den třetí

Potože bylo konečně krásně, tak jsme si obě oblékly jarní šatičky a vyrazily jsme směrem k Eiffelovce a Champs-Élysées, snad k té nejslavnější ulici v Paříži. Vystoupily jsme na zastávce metra, u které jsme si myslely, že je to hned u Champs-Élysées, ale bylo to ještě přes park. Hned jsme zapluly do první kavárny alá rychlé občerstvení a daly si opět nedobré kafe. Ale nutno dodat, že se to dalo vypít. Nechyběla ani tradiční čokoládová rolka, což byla naše klasická snídaně. Bylo docela brzo, takže na Champs-Élysées ještě nebylo moc lidí a obchody byly zavřené. Pozitivní bylo, že na této ulici nenajdete jen ty nechutně drahé a luxusní, ale i docela normální. My tam zabrousily do jednoho jménem Monoprix, což je nejen supermarket, ale i obchod s oblečením, ale i tak byl docela drahý. Ale věci tam měly krásné.

Opět jsme si koupily saláty a vody a zamířily k Vítěznému oblouku, který je opravdu impozantní a tyčí se nad celou ulicí. Udělaly jsme u něj několik fotek, daly si kousek od něj na lavičce oběd a pak jsme se rozhodly, že si vystojíme frontu a půjdeme se podívat na něj s výhledem na Paříž. Bylo to lepší než jít na Eiffelovku. A také levnější, protože vstup na Oblouk je 12 euro a na Eiffelovku 25 a navíc fronta u Oblouku byla na cca 15 minut. A výhled byl nádherný. Nejen kvůli tomu, že byla vidět Eiffelovka, ale i kvůli tomu, že Paříž je čistá, uklizená, plná stromů a prostě nádherná. Kdo mě sledujete na Instagramu, tak víte, jak jsem z toho byla nadšená, přestože se bojím výšek. Strávily jsme tam docela dost času a pak už pěšky (opět jsme nechodily přes 25 km za jeden den!) vyrazily k Eiffelovce. Okolo ní je bohužel kromě mraky lidí i neskutečné množství černochů, kteří vám chtějí prodat malé Eiffelovky, vodu, plyšáky, prostě cokoliv. A je to otravné, co si budeme povídat. Prošly jsme se kolem Eiffelovky, udělaly fotky v parku a pak se vydaly hledat záchod. Já jsem zatoužila navštívit kavárnu Kozy, kterou jsem našla díky blogu Terky Sweet Melange. Kavárna byla docela kousek od Eiffelovky a byla dost nacpaná. Dala jsem si tam vynikající nadýchané lívance s ovocem a smetanou a cappuccino, které opět nebylo nic moc, ale hlavně hrozně horké.

 

Poseděly jsme asi hodinu a pak vyrazily opět k Champs-Élysées si pro jídlo a hlavně k prodejně mého cukrářského idola Pierre Hermé. Ten má jedny z nejlepších makronek na světě a je známý svými netradičními příchutěmi. A ten, kdo miluje cukrařinu prostě musí jeho makronky ochutnat. Nevěděla jsem, jaké si vybrat, tak jsem si jednu nechala poradit a další dvě vybrala náhodně podle toho, jak se mi líbily vzhledově. Pak jsme se hrdě s taštičkou od Pierra vydali zpět k Eiffelovce, kterou jsme nutně chtěli vidět rozsvícenou. A byl to zážitek. Tady asi slova nejsou potřeba, seděly jsme naproti ní, pily předražený pivo a bylo nám fajn. Myslím, že fotky řeknou mnohem víc než slova.

Den čtvrtý

Dneska byl náš poslední den v Paříži. A protože bylo opět nádherně a navíc jsem viděly už to nejdůležitější v Paříži, rozhodly jsme se vyjet mimo ní. A to přesněji do Versailles, která se nachází asi třicet minut vlakem od Paříže. Musím říct, že doprava v Paříži je fakt skvěle vymyšlená a všude je dobře značená a nemůžete se ztratit. A to nejen v metru, které má 14 linek, ale i ve vlacích, kterých je také hromada, ale je to všechno skvěle označeno a jasné, jako facka. My jsme po pár dnech v Paříži jezdily hromadnou dopravou jak v Praze. Do Versailles jsme dorazily okolo půl desáté, opět si koupily salát a vínko a šly do zámku. V pondělí je Versailles zavřeno, ale my stejně chtěly jen do zahrad, které jsou otevřené a navíc tam není tolik lidí. Kousek jsme je prošly, ale ale vzhledem k tomu, že zahrady jsou opravdu obrovské, tak jsme zvládly jen kousek. Poseděly jsme u sluníčka, zase vyfotily pár fotek a hlavně naplánovaly skvělý výlet na příští rok, tak snad to vyjde. Pak jsme na nádraží poradily nějaké Francouzce s koupem lístků přes automat, což bylo docela vtipné, protože ona mluvila francouzsky a my anglicky, ale pochopily jsme se. Celkově se nám stávalo docela často, že si o nás mysleli, že jsme francouzsky.

Protože jsme chtěly zažít i moderní část Paříže, z vlaku jsme vystoupily v moderní čtvrti La Défanse, kde se nachází velké firmy v obrovských mrakodrapech a je to úplně jiná Paříž než je známá. Ale rozhodně to má, co do sebe, protože je to opravdu velký rozdíl. Líbilo se mi, že tyto velké budovy postavily na jednom místě a není to rozfrkané po celé Paříži. V samotné Le Défanse nic není, ale spíš je to zajímavé se podívat, jak vypadá jiná Paříž. My jsme chtěly z čtvrti dojít k Vítěznému oblouku, ale začal nás tlačit čas a tak jsme si půjčily koloběžky Lime a vyrazily jsme na nich. Ze začátku jsem se fakt bála, protože jsme zrovna jely po mostě, kde se to hemžily auty. Jinak to bylo super. Limetky, jak jsme jim začaly přezdívat, jsou elektrokoloběžky a fungují přes aplikaci. Do té naskenujete QR kód a pak už jen jedete. Za cca 25 minutovou jízdu jsme zaplatily cca 125 Kč, ale zas zprovoznění jsme zaplatily 1 euro a všechno se to platí přes kartu. Jakmile vám v koloběžce dojde elektřina, postavíte ji, vyfotíte do aplikace, kde stojíte a odhlásíte se z aplikace. Je to super jednoduché a hlavně zábavné. V Paříži jsou na to zvyklí, samozřejmě si musíte dávat pozor na chodce, protože jezdíte i na chodnících, ale lidé tam na různých takovýhle vozítka zvyklí. Pak jsme ještě rychle nakoupili něco k véče, abysme v letadle úplně neumřely hlady a vyrazily k hotelu pro věci a následně na letiště, kde jsem hodinu navíc čekaly na letadlo, které mělo zpoždění.