Co mi rok 2019 dal a vzal?

Je neskutečné, že tohle shrnutí roku píšu už po třetí. Přijde mi to skoro jako včera, kdy jsem toto shrnutí psala poprvé. Teď tu máme konec roku 2019, za sebou jednu dekádu a před sebou nových 12 měsíců a rok 2020. Tak se pojďme, co mi dal ten uplynulý a jaký byl.

Leden

První měsíc v novém roce pro mě byl ve znamení práce, objevování kaváren a občasných oslav. A také plánů. Ráda jsem přemýšlela nad tím, kam pojedu a co mě čeká v novém roce v cestování. A musím říct, že to mám takhle i letos. S holkama jsme šly zkoušet Kaččiný šaty, které jsme vybrali hned na první dobrou a pak šly na vínko a bylo to skvělé. Celé najdete zde.

Únor

Druhý měsíc byl už mnohem akčnější. S Šárkou jsme vyrazily na koncert Nicky Minaj do Bratislavy, který byl ale po dvouhodinnovém čekání zrušen. Tak jsme zašly alespoň na skvělou večeři a následně i snídani. Dvakrát jsem vyrazila do Špindlu; jednou s Kačkou z divadla, které jsem hrála a podruhé s Janičkou. Poprvé jsem jela za procházkou a čekalo mě trochu děsivé počasí, ale podruhé na lyže a sluníčko svítilo, jak o život. Přestěhovala jsem Šáruš do Vršovic, trávila dny a občas i večery v práci a stálo to za to. Celé najdete tady.

Březen

V třetím měsíci roku jsem odstartovala konečně cestu za nebrýlatou Baruš, která jak víte už dopadla úspěšně. Březen byl plný veselých akcí jako třeba Andělé, které byly jako vždycky skvělé a potkala jsem na nich spoustu známých. Byla tam ale také bohužel jedna hodně smutná událost, která mnou rezonuje ješte dnes. Život je někdy hrozně nespravedlivý. Březen byl i ve znamení krásných kaváren a navíc už i docela jarního počasí. Proběhlo první pivo na Náplavce a hranolky, což bylo skvělé. A březnové photo diary nechybí tu.

Duben

Duben byl teda opravdu hodně nabitý. S mojí Verunkou (cas-kavicky.cz) jsme vyrazily do Brna, které obě naprosto milujeme. Jeli jsme tam za hlavně za účelem srazu, který tam Verča měla, ale také objevit pár kaváren a barů, pokecat si a trochu si odpočinout od hlavního města. A zase to bylo skvělý, to vám snad ani nemusím říkat. V dubnu jsem byla i na několik premiérách, třeba na mých milovaných Avengers a rozečetla a přečetla několika skvělých knížek. V dubnu byly Velikonoce, které naprosto miluju a dělala jsem Boží milosti, které jsem měla od babičky a musím říct, že se mi docela povedly. Zase nechyběly nějaké koncerty, party a posezení a všechno bylo skvělé a moc jsem si to užila. Navíc mamka měla narozky, takže i rodinné oslavy mohou končit ve dvě ráno a můžou být skvělé. Konec měsíce jsem zasvětila třem dortům na kamarádčinu svatbu a byla to zase super zkušenost. A celé dubnové photo diary si můžete přečíst tady.

Květen

Na květen jsem se hrozně těšila, protože jsme s Anetkou vyrazily do naší vysněné Paříže, na kterou jsem se děsně těšila. Navíc Paříž je moje vysněné město, ve kterém bych si klidně dokázala představit i žít. Články vám dám do odkazu sem. Druhý den nám bohužel nevyšlo počasí, skoro celý den nám propršelo a mě se docela promáčely boty, což taky nebylo moc příjemné. Další dny už to ale bylo super a strašně jsme si to užily. A já určitě vím, že se tam brzo vrátím. A samozřejmě mě čekala další skvělá věc a to operace očí. Slibovala jsem vám o ní článek, který ještě nevyšel, ale plánuju to cca rok po operaci. Měla jsem za sebou asi tři kontroly, všechny dopadly dobře. Já jsem špatně viděla na dálku a jedno oko mi fungovalo jen na cca 30%. Teď jsem cca třičtvrtě roku po operaci a cítím se dobře. Mám sice občas trochu rozostřené vidění, ale dá se to a je to jen chvilkové. V květnu už jsem více času trávila venku, chodily jsme s holkama na Náplavku a s Janičkou vyrazily na jeden den na výlet do Kutné Hory. Bylo opravdu nádherně a moc jsme si to užily. Navíc bylo konečně mistroství světa v hokeji a skoro každý zápas jsme fandili venku a těším se na letošní rok. No a ještě jsme s holkama na přelomu května/června vyrazily do Karlových Varů, což byla také pecka a doufám, že i letos budeme po Čechách více cestovat. Celé photo diary je samozřejmě  tady.

Červen

Červen, to je můj měsíc. Říkám to každý rok a je to pravda. Prostě tenhle měsíc miluji. A tenhle byl oproti květnu trochu nudný. Hodně času jsem trávila v práci, kde jsem ale měla pořád příjemněji než doma, protože v sedmém patře je v létě dost vedro. Tentokrát jsem se ale musela pracovně rozloučit s mojí Deniskou, ale teď po půl roce mohu říct, že jsme stále v kontaktu a pořád hodně dobré kamarádky. Navíc jsem měla i narozky, s holkama jsme ten den šly na super večeři a vínko a celkově jsem si ten den děsně užila. Pracovně jsem jeden víkend byla na Votvíráku, a i když to bylo hodně náročný, tak jsem si to docela užila. Až na to děsný vedro a příjezd v neděli v sedm ráno. Je vám asi jasné, že jsem prospala snad celý den. Červnové photo diary vás čeká tady.

Červenec

Prázdniny pro mě byly hrozně moc cestovní a začalo to hned na začátku července. S Janičkou a Kačkou jsme vyrazily na náš tradiční trip a tentokrát padla volba na Řím. Už jsme tam jednou byly, ale komplet nám to propršelo. Tentokrát to byl druhý extém a měly jsme děsný vedro, ale užily jsme si to. Jedly jsme, pily, chodily, koupaly se v moři a zkrátka si užívaly. Kromě Říma jsem vyrazily na Colours of Ostrava a na Benátskou a obě dvě akce byly naprosto fenomenální. Po Benátské jsme se s Janičkou vyškrábaly ještě na Ještěd. A pak nechyběla práce, večery venku, kafíčka v kavárnách, kina a čtení. Prostě nabité léto. Červenec je popsaný  tady.

 

Srpen

A i srpen byl mega náročný a mega skvělý. Hned zkraje jsem se kolegyní Mili vyrazila do Budapeště na festival Sziget. Byl to můj sen už několik let a letos se mi díky ÓČKU splnil. Užily jsme si to, i když to bylo dost náročný. Přes den jsme pracovaly a po odpoledne a večer byly na festivalu. Hrál tam můj milovaný Ed Sheeran, Twenty One Pillots, Weshly Arms, Tom Odell, Tove Lo a další. Bylo to fakt hodně nabitý a navíc nám i super vyšlo počasí, takže jsme se mohly projít a ještě se nádherně opálily. Já to měla ještě zpříjemněné rozlučkovým víkendem mojí drahé Kačky. Rozlučku se svobodou jsme jí naplánovaly na Moravě, kde jsme pily víno, jedly super jídlo, tancovaly na diskotéce, měly piknik v parku v Lednici a zkrátka si užívaly. A musím říct, že jsme tu rozčlučku fakt oslavily. Jakmile jsem se vrátila z Budepeště, hned o víkendu jsme jela s prací na tembulding na Monínec, který byl vážně super a navíc nám skvěle vyšlo počasí. No a poslední sprnový víkend byl zasvěcen Kačičiné svatbě, kde jsme šly s holkama za družičky a já snad skoro celý den probrečela. To byla svatba, na kterou se nezapomíná. Srpen máte napsaný tady.

Září

Zatímco prázdniny byly nabité k prasknutí, září bylo mnohem klidnější. Do práce nastoupila moje staronová šéfredaktorka Adri, se kterou jsem se potkala při práci už před lety. Jeden víkend jsme s Anet vyrazily na Náplavku, pak na vinobranní na Pražský hrad a nakonec ještě na jeden festival/koncert. Na procházku do Prahy jsme vyrazily i s Janičkou a nechyběl ani skvělý koncert Bena Cristova. V září jsem se položila i do pečení a pro kolegyni Lucku upekla mrkváč bez mouky a bez cukru a všem v práci moc  chutnal, což mě potěšilo. Navíc byl i první Apres Coffee Talk, které pořádaly Verča s Valou a bylo to super. Na podzim jsme absolvovaly ještě další tři (myslím) a na všech mohly holky účastnice ochutnat moje koláče. Skvělý bylo, že skoro vždycky jsem domů vezla prázdné krabice. A celé září najdete tady.

 

Říjen

V říjnu už jsem se začala pomalu ukládat k zimnímu spánku. Na jeho úplném konci jsem vyrazila s Janičkou na wellness víkend do Tábora, což bylo úplě super a nejen že jsme se prošly, poznaly Tábor, tak jsme si hlavně odpočinuly a hlavně jsme byly na super masáži. V říjnu měla Janča narozky, tak jsme ve čtyřech zašly do Sia Restaurant, s Janičkou jsme objevily pár kaváren a já si nakoupila spoustu knížek na čtení i kuchařek. Tu od Kačí My Cooking Diary a od Evči Ehrenbergerové a Markét Gajdošové s názvem Cesta k opravdovému jídlu naprosto miluji a vařím podle nich fakt často. Po strašně dlouhé době jsme se viděla i s Nelčou a Dášou a vyrazily jsme na jejich oslavu třicetin do Barabizny, kde jsme si napraly pupky a odvalily se ke mě domů. Jedno z posledních photo diary si můžete přečíst tady.

Listopad

V polovině listopadu jsem se vrátila do cestovacího módu a vyrazila jsem na tři dny sama do Pisy. Prostě jsem si jednou koupila letenky a děsně si to užila. Sice mi první den trochu pršelo, ale zvládla jsem to. Sama cestovat je super, protože si můžete dělat, co chcete, užijete si krásné město a jste vy sami svým pánem. Moc to doporučuju, alespoň občas. S holkama z práce jsme zase vyrazily na večeři do naší milované Barabizny a poslední listopadový týden byl i další Apres Coffee Talk workshop. Na konci listopadu jsme měli i vánoční večírek, ze kterého jsem si odvezla i výpadek hlasu a konec měsíce zakončila s rýmou. A nechybí ani listopadové photo diary.

Prosinec

Prosinec máme asi všichni ještě v živé paměti. Já jsem se rozhodla tento měsíc dělat Blogmas, ale nezvládla jsem úplně každý den, protože se mi nashromáždělo docela dost akcí a nestíhala jsem. Příští rok si to musím trochu lépe naplánovat. Každopádně jsem prosinec zasvětila spoustě akcí. Několik vánočních večírků a posezení, výlety do Kutné Hory a do přírody. V prosinci nechyběl ani můj milovaný Harry Potter, ke kterému jsem se vrátila a fandění biatlonu, který prostě miluju. S Janičkou jsme vyrazily na vánoční trhy do Drážďan a bylo to super. To počasí vyšlo suprově. V práci jsme si udělaly svoje Vánoce a ty klasické Vánoce jsme strávily v klidu doma. Já je vlastně moc nemusím a kdyby to šlo, nejraději bych z nich udělala úplně běžný den. A Silvestr jsem strávila v kruhu rodinném a vlastně to bylo super rozhodnutí. Navíc jsem se docela dost dala i do cvičení, byla plavat s Verunkou nebo cvičit s Janičkou a hodlám v tom v roce 2020 pokračovat. Photo diary za prosinec najdete tady.