Photo diary aneb co se dělo v dubnu?

Měsíc plný karantény, tak by se dal nazvat nejen můj duben, ale všech lidí troufnu si říct na celém světě. Jak jsem strávila tenhle zvláštní měsíc se dozvíte právě teď ve Photo diary. Tak jdeme na to!

Když se zpětně dívám na svoje dubnové fotky, musím se nad nimi pousmát. Ve výsledku je to pár věcí – jídlo, kafe, procházky, kamarádky. A vlastně okolo toho se celkově točí můj život i teď, přestože se snažím pomalu se vracet do normálu. První čtvrtek v dubnu měla moje Anet narozeniny, které jsme skromně oslavily u ní doma s proseccem a jahodama. A bylo to krásné! Další důležité narozky se odehrály zase na konci měsíce, kdy je slavila moje mamka. Vyrazili jsme na chalupu, opékali buřty, povídali si a bylo to super. Ani z jedné téhle „oslavy“ nemám skoro žádné fotky a vlastně mi to vůbec nevadí. Na obě dvě jsem pekla dorty a na ten mamčin budete mít příští týden recept na blogu, protože je totálně TOP!

Duben se nesl i ve znamení skvělých knížek, za sebe můžu doporučit Šikmý kostel od Karin Lednické a Do posledního dechu od Roberta Bryndzy. Jestli má karanéna na mě nějaký pozitivní vliv, tak je to v tom, že fakt dost čtu a že to vypadá nadějně ohledně mé výzvy 50 knih za rok. A když koukám na svojí knihovnu a na objednané knížky, mám toho na výběr opravdu dost. Dalším pozitivním vlivem je to, že se teď mnohem více chodím procházet. S Jančou jsme tady obešly už skoro všechny lesy, které máme v okolí. Je to vlastně hrozně zvláštní. Dokud člověk mohl jít na víno nebo na kafe, v životě bych se takhle neprocházela, ale teď zjišťuju, že je to fakt super. A nejvíc super je to, když si k tomu může dát člověk drink a na chvilku sundat roušku a volně dýchat. Můj duben se nesl i ve znamení jógové výzvy od Fit Fab, která byla skvělá a hodlám docvičit i videa, která jsem nestihla. Ten pocit za to prostě stojí.

Během Velikonoc dorazila do Postupic Anet a byl to teda super víkend. Prošly jsme se, popily a večer skončily s Lojzou u telky. Ale co, je nutné se těšit z drobností a to já jsem se tenhle měsíc rozhodně těšila. A stačilo mi, když jsem mohla vidět svoje kamarády, probudit se s Lojzou na polštáři, dát si skvělej a nejlepší motanec z Etapy nebo přečíst dobrou knížku. O tom to je. I když naše vyhlídky do dalších měsíců nejsou nejlepší a na vysněný víkend v Paříži, v Barcelóně nebo na festivalech asi můžu zapomenout, letní plány se začínají rýsovat a možná to nakonec nebude zas až tak tragické. Snad jen věřit v lepší zířky a v hezké počasí… 🙂