Photo diary aneb co se dělo v listopadu?

Karanténa welcome back. Tam by se dal nazvat můj listopad. Překvapivě byl ale plný krásných procházek nejen po Praze, ale i v přírodě a potkávání se s kamarádkami. Samozřejmě všechno bezpečně a hezky doma.

Procházky, tak by se dalo jedním slovem vyjádřit můj listopad. Hned první víkend jsem s Anet vyrazily do Průhonického parku a užívaly si nejen hezké počasí, které se nám ale ke konci trochu zkazilo a nakonec i trochu pršelo, ale hlavně jsem si užily podzimní počasí. A konec dne jsem zakončila dočtením knížky Osvětimský orchestr. Celkově byl moje čtení v listopadu poměrně bohaté, hlavně jsem se těšila na novinku od mého oblíbeného Larse Keplera. Zrcadlový muž je podle mě jeden z nejlepších dílů a Kepler dokázal, že prostě severskou krimi umí. Kromě těchto dvou jsem přelouskala ještě skvělý Hotýlek na Islandu nebo další osvětimskou pecku Najdi Rebeccu.

Listopad byl celkově i hodně o kavárnách. S Markét jsem zašli několikrát na kafíčko, sice s sebou, ale i tak to bylo vždycky fajn. Kavafaktura, Mezi srnky, Kavárna v exilu a další místa. Prostě dobrý kafe, to je moje, i když si jí musím dát venku. A také to bylo hodně o výletech. Ať už v okolí Postupic nebo s Verčou kousek od Liberce. Vyrazily jsme na státní svátek 17.listopadu do krásného Modlivého dolu. Musím říct, že je to opravdu krásné místo. A protože jsem toho neměly málo, vyrazily jsme ještě dál. A bylo to docela vtipný, protože jsem šly přes bahno, klouzavý listí a celkově to bylo docela zábava. Ale rozhodně to stálo za to a byl to jeden z nejlepších výletů.

Kromě toho jsem to ale měla plný přípravy na vánoční recepty, posezení s holkama (samozřejmě všechny v rámci bezpečí a hezky doma), ježdění do Postupic, ale hlavně mi konečně zase začal můj milovaný biatlon. Zkrátka i když byl listopad ještě plný věcí, které šly dělat doma, mě to ani moc nevadilo, protože jsem si na tenhle život zvykla a snažila jsem se na něm najít něco pozitivního.