Co mi rok 2020 dal a vzal?

Pravda, je těžké na roku 2020 najít nějaké pozitivum a říct, co nám ten zvláštní rok dal. Přesto jsem si řekla, že se něco najít pokusím a společně na to přijdeme. Je tady tradiční hodnocení roku 2020. Už počtvrté, ale s křížkem po funuse.

Leden

První měsíc v roce pro mě byl vždycky trochu zvláštní. V roce 2020 jsem se opět vrhla do cvičení, koupila si hodinky a najela sem na režim, který mi vyhovoval. Začala jsem více cvičit jógu, chodila jsem plavat, na skupinové lekce. Vtipné je, že tenhle leden to mám hodně podobné, i když vzhledem k situaci je to trochu jiné cvičení. Ale i tak mě to baví. A loni jsem také hodně vařila, což mi vydrželo naštěstí celý rok. Jak říkám, ten leden je takový zvláštně nudný a bezbarvý.

Únor

V únoru jsem si stále držela svou cvičící formu, za což jsem byla ráda. Dvakrát jsem se Šárkou pracovně vyrazila na koncert (já chci zase na koncert!), procházela se po skvělých kavárnách (já si chci sednout do kavárny!) a s Verunkou a Andrejkou absolvovala Healthy Talk (já chci na workshop!). A také jsem se pracovně rozloučila s jednou mojí kolegyní, ale přátelství nás naštěstí pojí dál.

Březen

A jdeme poprvé v roce 2020 otevřít koronu. Ta totiž byla číslem jedna v březnu a pak i ve zbytku roku. S Verunkou jsme ještě stihly brněnský talk, ale odjet na Světový pohár do Nového města v biatlonu, to sem nestihla, protože se to celé zrušila. Ještě jsem sice zvládla navštívit pár kaváren a restaurací, ale pak jsem se stejně jako celý svět zavřela doma a jen s hrůzou zjišťovala, co se to vlastně děje. A co si budeme, na jaře to ještě nebylo tak děsivé jako teď. Ale je fakt, že takový expert na reality show, jako jsem byla v březnu, teď moc nejsem.

Duben

Duben byl pro mě ve znamení procházek, kamarádek, jídla a kafe. Poslední jmenované teda ve vlastním kelímku, protože kavárny byly v tu dobu stále zavřené. Nutno dodat, že v tu dobu jsem to ještě viděla pozitivně a doufala, že na podzim vyrazím někam do zahraničí. Tak nic no. Každopádně jsme i tak zvládli oslavit dvoje narozeniny, upéct nějaké dorty, prožít hezké Velikonoce a udělat si ten měsíc tak nějak hezčí. Také jsem hodně četla a s Jančou jsem se chodily projít. A zjistily, že můžeme dělat i něco jiného než vysedávat v kavárnách, v restauracích nebo si užívat na koncert. I když, to bych teď hrozně ráda zase zažila.

Květen

V květnu se většina z nás začala vracet trochu do normálu. Já se vrátila do práce (hurá, mě už moji kolegové fakt chyběli), zašli jsme na drink na Náplavku, viděly se s holkama, Verunka uspořádala další Healthy talk, začaly zas chodit do kaváren a také jsem konečně byla u kadeřnice. Nutno dodat, že to bych teď asi využila nejvíce. Trochu mě rozesmutnila věta z květnového photo diary, kterou jsem tam napsala. Že doufám, že nás nic takového už nečeká. Jakoby kéž by…

Červen

Můj milovaný měsíc, který mi nezkazí ani korona ani počasí. Holky se mnou oslavila poslední narozky s dvojkou na začátku, které nám totálně propršely, s Markét jsme rozjely podcast Culture Talk (už brzo budeme natáčet další díly, hurááá), užila jsem si nejen skvělou pracovní party, ale i nádherný jóga víkend s Verunkou a Andrejkou, kde se sešly samé fajn slečny. Prostě tenhle měsíc byl totálně top  a každý den jsem si ho vážně užívala.

Červenec

S holkama jsme místo na festivaly a do zahraničí odejly na wellness víkend do Brna. A bylo to skvělý. Užily si super bazén, cvičily jsme, procházely se po milovaném Brně, opalovaly se na koupáku, seděly v kavárnách i na vodnici a prostě jsme si to skvěle užívaly. Také jsem se konečně rozhodla pro první (a ne poslední) tetování, samozřejmě že kočka, co u mě jiného. Užívala jsem si skvělé party, letní večery na Náplavce, točily jsme s Markét podcasty, začala jsem jezdit na kole a neskutečně jsem si to užívala.

Srpen

Na přelomu července a srpna jsem s Hankou a Anet odjela na jedinou dovolenou toho roku – na Lipno. Sice jen do Čech, ale bylo to totálně top. Výletovaly jsme po Českém Krumlově, po Hluboké, po Rožmberku, koupaly se v bazénu, smály se a bylo to vážně super. Na konci srpna jsme s Anet vyrazily do mých milovaných Krkonoš, vyšláply si Sněžku a i když to byla makačka, doufám, že to nebylo naposledy (nebylo :)). S Janičkou jsme vyrazily na jediný festival toho roku a s Denčou a Honzou jsme pro naší nevěstu Markét uspořádaly předsvatební překvapení.

Září

Naše Markét se vdala a byla to nádherná svatba. Místo v červnu v USA se konala v Praze v září na lodi, ale Markét byla tak dokonalá, že to bylo to nejdůležitější. Děsně jsem si to užila, tancovaly jsme a samozřejmě i brečely. Navíc tomu předcházela rozlučka ve stylu Friedns, která byla prostě super. Navíc jsem poprvé odjela sama na jóga víkend s mojí Verunkou jogínkou do Dívčích hradů a bylo to tak kouzelné, že se to těžko popsisuje. Jóga je rozhodně největší objev loňského roku a díky za ní.

Říjen

Tak jsme tam, kde jsme byli na jaře. Další uzavření, další karanténa, další série zavření a homeofficů. Jsem tak ráda, že se stihla Markét svatba a další jóga víkend, tentokrát s úžasnou Barčou a Pájou a hlavně mojí kamarádkou Andy. Přes den jsme jógovaly. procházely se a večer pily víno. A já se tak poprvé zaotužovala. Pak se zas všechno zavřelo, ale naštěstí jsme s Anet stihly procházku po Praze a Janičkou se zas procházely po modřanské rokli. Jen ta skepse byla asi větší než na jaře, protože zima, tma a neustále strašení si začaly vybírat daň i na mě.

Listopad 

Listopad byl hodně o kavárnách, výletech a čtení. Pravidelně jsem vyrážela podporovat svoje oblíbené podniky, protože věřím, že i jedno kafe jim třeba může pomoct. S mojí kolegyní a kamarádkou Verunkou, se kterou si zvládneme protelefonovat i čtyři hodiny, jsme vyrazily na výlet do Modlivého dolu nebo s Anet jsme prošly Průhonickým parkem. A přečetla jsem třeba i milovaného Larse Keplera.

Prosinec 

Měsíc, kdy to zase vypadalo, že se vracíme trochu do normálu. Vánoce jdou poslední roky mimo mě, ale letos jsem poprvé pekla dvakrát cukroví na objednávku, telefonovala si s kamarády, místo vánočního večírku jsme měly vánoční poradu v práci, do které jsme se na pár dní zas vrátily a s Janičkou jsme dokonce zašly na sushi. Vánoce jsem tak nějak přežila u pohádek a cukroví a 25. odjela zpět do Prahy péct dort. A konec roku jsme s holkama vyrazily opět do mých milovaných Krkonoš oslavit Nový rok a doufat, že bude mnohem lepší než ten 2020.

Závěrem, je asi těžké hledat na tom loňském roku něco pozitivního a nedá se říct, že to byl tak hrozný rok. Všechny nás toho hodně naučil, naučil, že svoboda a možnost rozhodování není nic samozřejmého a že klidně můžete půl dne mít na sobě roušku, když to někdo nařídí. Všichni více uvažujeme o tom, co bude a jací jsme, ale už méně plánujeme. Mě rok 2020 dal jógu, procházky s kamarádkami, kafe do kelímku, výlety po Čechách a doufám, že i třeba něco víc. Vzal mi možnos odjet na festival, na dovolenou nebo na koncert a třeba si koupit letenku a odletět na dovču. Asi všichni doufáme, že ten letošní rok 2021 bude veselejší a že se začneme zase trochu vracet do „normálního“ života. I když nám začíná docházet, že normální život je možná i ten, co máme teď….