Co se dělo v červenci 2022?

Tohle byl teda měsíc. Plný radost, veselí, cestování, ale také věcí, co bolí, a které potřebují čas, aby se mohly zpracovat. Červenec byl zkrátka jízda, trochu horská dráha, ale pojďme si říct, že to stálo za to. Připravte se, tohle bude dlouhý.

Hned 1. července jsem odjela na svoje úplně první Vary, rozumějte na filmový festival do Varů. Jak už jsme psala v článku o Salzburgu, moje práce je skvělá v tom, že mi otvírá mnoho dveří a já se dostanu na místa, kam bych neměla šanci se dostat. A festival byl jedním z nich. Ať už slavnostní zahájení, hromada filmů a dokumentů (za víkend jsem viděla sedm počinů, což je na mě fakt hodně) nebo i to, že jsem bydlela jen pár metrů od hotelu Thermal. Navíc jsem se na festivalu seznámila se skvělou fotografkou Verčou, se kterou jsem se sice potkávala skoro jen na snídani, ale i tak to stálo za to. Nakonec jsem si pobyt prodloužila a domů se vracela až v neděli večer. Hned druhý den jsem totiž jela na skok do Plzně, kde jsme si s Nelčou pořídily spontánně novou kérku, kterou jsme si každá vylosovaly z automatu.

O den později jsem zase balila batoh a přejížděla do Postupic, kde jsem, aniž bych to věděla, naposledy viděla Luiho. Už v tu dobu jsem věděla, že něco špatného snědl a nebyl na tom dobře. O 14 dní později, když jsem byla na Colours of Ostrava, mi máma volala, že už to nezvládl. Vzhledem k tomu, jak pro mě moc byl důležitý a že to byl člen rodiny, to pro mě pořád je dost smutný a náročný. Musím říct, že vždycky, když do Postupic přijedu, čekám, že se objeví a vyjde ze zahrady. A ono nic.. V červenci mě čekala ale i jedna hezká a hodně nečekaná dovča. S Nelčou jsme totiž odjely společně na press trip do Salzburku, o kterém píšu tady a tady.

No a mojí červencovou klasikou je fenomenální festival Colours of Ostrava. Po dvou letech opět v areálu Dolních Vítkovic. Sice jsme s Adri druhý den strašně zmokly, ale víte co. Když si nějakou kapelu prostě chcete užít, tak vás nezastaví ani slejvák. Druhý den to sice už tak veselé nebylo, protože jsme měly všechno strašně mokrý. Ale zvládly jsme to. No a hned týden na to mě čekala další super akce, protože jsme vyrazily na rozlučku mojí Verunky. A víte co? I když jsem z toho byla nervózní, aby to všechno vyšlo, tak to vyšlo stokrát líp. S holkama jsme si strašně sedly, místo předčilo naše očekávání, počasí vyšlo na výbornou a ty roztomilá štěňátka byla už jen dokonalou třešničkou na dortu. A vůbec nám nevadilo, že jsme nepařily do rána, protože jsme si to užily i tak. A ráno jsme se probudily všechny čerstvé do dalšího krásného dne. Jak říkám, všechno si to skvěle sedlo.

 

V pondělí jsme si konečně splnila další sen a vyrazila na tenisový turnaj Livesport Prague Open, kde jsem viděla v akci třeba Marušku Bouzkovou, která celý turnaj nakonec vyhrála a Terku Martincovou. Já tenis miluju a vzhledem k tomu, že je tenisová sezóna, tak ho mám zapnutý skoro pořád. Ten den sice bylo šílené vedro, takže jsem si i přes namazání spálila trochu nohy, ale to mě vlastně vůbec nepřekvapilo. No a červenec nabitý zážitky ještě nekončí. Ve čtvrtek jsme totiž s Janičkou vyrazila na prodloužený víkend do mého vysněného Stockholmu. Severské země miluji a můj sen bylo je konečně navštívit. A to sem si konečně splnila, ale o tom ve dvou samostatných článcích, které chystám. Letos to s cestováním vypadá víc než dobře, takže se na další takové články můžete těšit :).