Photo diary aneb co se dělo v listopadu v roce 2022?

Listopad je většinou mým nejméně oblíbeným měsícem. Letos to ale bylo jinak, protože i přes pár zrušených akcí, na které jsem se těšila několik měsíců, to byl vlastně moc fajn měsíc. Tak se na to pojďme společně podívat.

Listopad začal skvěle a to mírně posunutou halloweenskou párty u mojí Veru s mýma teď už bývalýma kolegyněma. A bylo to skvělý. Šla jsem za „Harry Potter v sukních“, protože to byla taková nejschůdnější varianta v tom, že jsem jela rovnou z práce. Myslím, že jsme si to s holkama dost užily, hrály jsme aktivity a bylo to moc fajn. Druhý den sem sice ráno vstávala na školení, ale nevadí. Večer jsme se navíc opět viděly s Adri a šly společně na degustaci do asijské restaurace Spectre, což bylo naprosto skvělý. Nejvíc jsem se ale těšila na sobotu, kdy moje oblíbené holky z Fitfab strong slavily 5. narozeniny. A musím říct, že to byl skvělý den, i když dost náročné. S holkama chodím pravidelně běhat a hrozně moc jim fandím v tom, co dělají. Celý den byl ve znamení cvičení, běhu, jógy, zajímavé přednášky o běhání a bylo to strašně super. Večer jsem se pak přesouvala na koncert mé oblíbené kapely The Libertines, a i když jsem byla sama a byla dost unavená, tak jsem si to neskutečně užila. Zkrátka skvělej den.

Co se běhání týče, v listopadu a celkově na podzim a na jaře se mi běhá hrozně dobře. Raději totiž běhám, když je zima, než vedro. Navíc listopad bylo moc hezky a příjemně, takže jsem si každý běh užívala a musím říct, že mi to i docela jde. Hlavně si ten pocit, že mě to baví a že se nemusím hnát za výkony a nesleduji tempo. Mám radost, když je dobré. Navíc mi v listopadu začal kurz dynamické jógy a balančních pozic na rukou, který budu mít až do poloviny ledna. A vzhledem k tomu, že chodím ke skvělé lektorce Barče, tak mi vlastně ani nevadí, že na jógu jezdím v pondělí už v 6.45.

A listopad byl skvělý i z toho důvodu, že jsme s Anet vyrazily na hory. Já využila státního svátku 17.11 a vyrazila jsem už ve čtvrtek, Anet přijela v pátek večer. Trochu jsem se bála, zda to tam sama tu jednu noc zvládnu, ale nakonec úplně v pohodě. V pátek jsem pak vyrazila na výlet do Pece a na vyhlídku Výrovku a v sobotu jsme  Anet vyrazily na Kozí hřbety, pak na Luční boudu a nakonec opět na Výrovku. Výlet to byl nádherný, počasí nám vyšlo naprosto ukázkově, skoro jak v pohádce. A na výlet jsme vyrazily i druhý den. I když jsme si říkali, že si dáme pohodičku, tak nakonec to bylo skoro 19 km a navíc dost do kopce.

Po docela nabitých víkendech jsem si říkala, že potřebuju jeden ten, kdy budu ležet v posteli, číst si a budu v klidu. A ten nakonec nastal, za což jsem fakt ráda. Listopad byl pořádně nabitým měsícem, jeden den jsem třeba odešla ráno v půl osmý a večer přišla v půl desátý. Od Camina jsem si řekla, že potřebuju ideálně dva dny v týdnu, kdy přijdu z práce normálně, a ne za tmy (což se teď moc nedaří) a budu mít jen odpoledne/večer sama pro sebe a nikde nebudu. Poslední dny roku jsou pro mě vždycky hodně psychicky náročné, tenhle rok není výjimkou a cítím, že potřebuji více času pro sebe a na svoje myšlenky. Nepotřebuji být pořád někde, mám ráda, když jsem i sama, což je i ten důvod, proč mi nevadí vyrazit sama někam pryč. A doporučuju to každému.