Objevit Porto aneb jak se projíst Portugalskem, zamilovat si kachličky a naladit se na Camino

Porto bylo pro mě mým dlouhým snem. Když jsme se s Nelčou rozhodly jít Camino, ani jsme nepřemýšlely nad tím, že naší první zastávkou bude Porto. To bývá často startovním městem na cestě do Santiaga, ovšem mi jely až do cca hodinu vzdáleného města Barcelos. V Portu jsme si tak užívaly čistě krásy tohohle nádherného místa.

Do Porta jsem s Nelčou odletěly na státní svátek 28. září, letenky jsme kupovaly myslím někdy na jaře a bylo to za cca 2500. Naší nevýhodou byl jak jednosměrná letenky Praha –> Porto a to, že jsme si musely kupovat větší zavazadlo kvůli krosně. A asi nám do karet nehrál ani fakt, že jsme letěly na státní svátek. Nicméně do Porta jsme doletěly nějak okolo poledne, našly portské metro, trochu zmateně pobíhaly u turniketů, protože koupit lístek bylo nějaké náročné (a osobně si myslím, že jsme pak celou dobu jezdily trochu špatně :D).

Metrem jsme se dostaly k našemu ubytování, které bylo docela v centru a co se týče cena a výkon, tak to stálo za to. Paní majitelka byla moc sympatická a ta snídaně, co nám druhý den připravila, byla skvělá. Trošičku problém přišel, když jsme po paní potřebovali něco vytisknout. Zapomněla na nás, tak jsem jí pak na WhatsApp psala a všechno jsme společně vyřešily. Nicméně je dobré vědět, že Portugalci nejsou úplně angličtináři roku, především ta starší generace (to byla i naše paní majitelka). Ale společně jsme se rukama a nohama nějak domluvily, ostatně jako vždy. To sem nám ostatně ve Španělsku během Santiaga docela potvrdilo, ale o tom zase příště.

 

Projíst se Portem

Na procházku po Portu jsme se vydaly hned ten den, a i když jsem si malovala, jak krásný počasí bude, nakonec jsme po Portu chodili v dlouhých kalhotech a pláštěnce. Ale dojem mi to rozhodně nezkazilo, protože Porto je nádherné. Centrum okolo vody je poměrně malé a ty dva dny, co jsme v něm strávily, jsme ho měly docela dobře prochozené. Navíc mu vévodí dominantní most Ludvíka I., který je dlouhý více než 285 metrů a vysoký téměř 45 metrů a spojuje dva břehy řeky Douro. Nábřeží Ribeira, kde najdete spoustu restaurací a hrají zde i pouliční umělci s přístavem Rabelo. Dá se přes něj přejít, ale i přejet, ale my si vybrali tu pěší část. Než se na něj ale vyškrábete, budete muset zvládnout docela dost schodů. To mě docela překvapilo, protože Porto je celkově docela kopcovité. Ale ty výhledy, ty pak rozhodně stojí za to.

A co taky rozhodně stojí za to, je římskokatolická katedrála na vršku shlížející na řeku Douro. Je hlavním katolickým kostelem a je zasvěcené Nanebevzetí Panny Marie. A také si zde můžete koupit kredenciál, který je takovou vaší občankou na Caminu. Stavba je to opravdu nádherná, a to jak zvenku, tak zevnitř. Já osobně mám ke katedrálám úzký vztah a fascinují mě. Vstupné jsou 3 eura a rozhodně to stojí za to. Za to stojí i večerní Porto, které jsme si užily hned první večer. Seděly jsme v jedné z restaurací a Nelču jsem donutila ochutnat typicky portské jídlo – francesinha. Jedná se o dva plátky chleba, mezi kterými je několik druhů masa – pečené i vařené maso a uzeniny, nejčastěji šunka. Nahoře je zapečený sýr a celé je to přelité sladko-kyselou omáčkou. Úplně se nedá říct, jestli mi to chutnalo, je to prostě trochu zvláštní jídlo :D. Podruhé už ho asi mít nepotřebuju. Co ale potřebuju mít a ideálně několikrát za den (což se mi moc nedaří) jsou Pastel de Nata. Typický koláč z listového těsta ze žloutkovým krémem. Už před Portem jsem je měla ráda (občas je prodává Lidl), ale v Portu jsem si je naprosto zamilovala. Rozhodně je doporučuju ochutnat a věřte, že se na nich stane závislý, stejně jako já.

Nejkrásnější nádraží i knihkupectví

Čtvrtek byl náš druhý a vlastně i poslední den v Portu. Po snídani na hotelu jsme vyrazili do asi nejznámějšího knihkupectví celé Evropě – Livraria Lello & Irmão nebo Chardron. V provozu je od roku 1906 a je to nádhernou neogotickou stavbu s prvky secese, která vás učaruje svým interiérem a především dřeveným schodištěm s vínovým lakem. Právě toto schodiště se prý stalo inspirací J.K.Rowling, která v Portu v 90. letech žila, ale jak sama řekla, knihkupectví nikdy nenavštívila. I přesto je to třetí nejnavštěvovanější místo ve městě, což dokazuje nejen fronta před ním, vstup 5 eur, ale i to, že je dobré si vstupenku koupit online. My sice chvilku stáli venku, ale i tak to za to stojí. A většinou vám těch 5 euro odečtou při koupi nějaké knihy. Já jsem si třeba pořídila německého průvodce Caminem (angličtinu jaksi neměli), který stál původně 16 euro, já ho měla za 11.

Následně jsme se vydali do jedné kavárny, kde jsem si výjimečně dala croissant a následně opět do centra města a přes most na druhou stranu k přístavu Rabelo. Počasí k nám už dnes bylo smířlivější, takže jsme si mohli sednout do jedné z restaurací na Sangriu, vychutnávat si místní zpěvačku a užívat si to, co nás čeká. I když s lehkou nervozitou. Ještě než jsme se vydali zpátky do hotelu, navštívili jsme hlavní nádraží svatého Benedickta. Neobvyklé je to, že stojí na místě někdejšího benediktinského kláštera, který mu dal své jméno. A jestli si představujete, že to vypadá jako náš pražský hlavák, jste na omylu. Vnitřek je totiž vykachličkovaný nádhernými modro-bílými kachličkami neboli azulejos, kterých je na ploše 551 m2 zhruba 20 tisíc. Kachličky jsou další typickou věcí pro Porto a já si i jednu jejich zmenšeninu odvezla domů.

A to byl konec našeho Porto putování. Na hotel jsme raději šly o něco dřív, abychom se v klidu dobalily, na vrch si daly věci, které budeme potřebovat nejčastěji a hlavně se pomalu psychicky připravily na to, co nás čeká. Ale Porto je za mě neskutečně krásné. Plné kachliček, barevných baráčků, skvělého jídla a pití, hrozně milé a přátelské atmosféry. Všichni byli milý, nikdy se nám nestalo, že by byl někdo nepříjemný a nepomohl by nám. Na konci září tu nebylo ani moc turistů, a i když nám nevyšlo moc počasí, tak jsme přesvědčená, že jestli zase někdy půjdu Camino (a myslím, že to bude brzy ;)), tak Porto bude moje startovací pozice.