Photo diary aneb co se dělo v březnu 2023?

Musím říct, že březen byl plný měsíc od začátku do konce. Ať už běžné dny, kdy jsem pravidelně běhala, jógovala a chodila do práce, tak už dny, kdy jsem vyrazila do Nového města na biatlon, s mamkou do Benátek nebo s partou kamarádů do Krkonoš. Pojďme se na ten můj březen podívat.

Březen byl neskutečně nabitý, ale krásný měsíc. Vlastně si myslím, že od začátku roku jsou to, až na pár výjimek, hrozně hezké dny, které věnuji práci, ale také tomu, co mě baví. Březen jsem opět poctivě trénovala na pražský půlmaraton, který vyvrcholil 1.4 (o něm je v procesu samostatný článek). Mám skvělého běžeckého trenéra, díky kterému cítím velký posun a musím říct, že mi to hodně pomáhá. I díky půlmaratonu jsem chodila běhat víceméně pravidelně a třeba, když jsem bydlela pár dní u kolegyně v Malešicích, tak jsem chodila běhat s Anet brzo ráno. A musím říct, že i když byla pořádná zima, tak to byly moc krásný rána. A skvělý bylo, že jsem měla v půl osmé ráno odběháno. A vtipné bylo, když jsem jednu středu běhala ve vločkách a sněhové vánici, tak o týden později jsem běhala skoro v kraťasech a tričku. Ale musím říct, že mě to baví skoro vždycky, za každého počasí a za různých okolností.

 

V březnu mě čekalo hrozně moc hezkých akcí a skoro každý víkend jsem byla pryč. Hned na začátku jsem vyrazila s Kájou do Nového Města na Moravě na biatlon. Biatlon miluji a poprvé jsem si lístky kupovala už před dvěma lety, ale pak přišel covid. Letos jsem měla lístky jen na neděli a spontánně jsem se domluvila s Kájou a jednu neděli jsem vstala ve čtyři a vyrazily jsme. Sice byla šílená kosa a myslela jsem v jednu chvíli, že zmrznu, tak to bylo naprosto skvělé. Přijela jsem sice zmrlá, ale totálně happy, že jsem měla možnost tu atmosféru zažít na vlastní kůži a jen potvrdit to, že Češi jsou opravdový fanoušci biatlonu. A hned pár dní na to mě čekala další skvělá akce, a to výlet s mamčou do Benátek. O něm jsem psala tady, ale bylo to vážně skvělý a doufám, že to bude naše tradice.

A zmínit musím ještě další fajn víkend. Se svými kamarády jsem vyrazila na víkend k nám do Krkonoš, kde to naprosto miluji a kde se cítím hrozně dobře. A náš plán? Vyrazit v sobotu na Sněžku a dát jí tam i zpátky. A povedlo se, i když počasí bylo tak trochu proti nám. Na výstup jsme měli totiž docela šíleně; sněžilo, do toho mrzelo a v jednu chvíli jsem vážně moc nevěděla kam jdu. Cesta zpátky už byla v pohodě, krásně za sluníčka, jen teda škoda, že jsme nic neviděli ze Sněžky. O žádné fotky výhledů jsme se ani nepokoušeli, protože by stejně nebylo nic vidět. Ale byl to naprosto top víkend a doufám, že nebyl poslední. Březen tak pro mě byl ve znamení dnů, kdy jsem doma jen přespávala, a i když jsem si myslela, že to půlmaratonem v Praze skončí, tak to vypadá, že moc ne. Protože přihlášky na další půlky se mi už množí v mejlu.