Už jsou to skoro dva měsíce, co jsme s Denčou vyrazily do Barcelony a já pro vás mám konečně druhou část našeho putování. Počasí se umoudřilo, a proto jsme vyrazily vstříc parku Guell, za který sice nějaké to euro zaplatíte, ale i tak to stojí za to. A samozřejmě jsme nevynechaly ani moře.
Je středa večer, ležím v posteli s počítačem na dece a čekám až mi konečně zabere paralen. Z Barcelony jsme si kromě nespočtu zážitků přivezla i nějaké nachlazení/chřipku. Covida, strašák posledních let, naštěstí ne, i když jsem se stoprocentně připravovala na to, že si pobyt doma prodloužím o týdenní karanténu. Naštěstí je to jen chřipajda, která ale teď vůbec není důležitá. Důležité jsou moje zážitky z Barcelony.
Když mi moje bývalá kolegyně a kamarádka Adri napsala, zda bych s ní nechtěla jet na jeden den na výlet do belgických Brugg, musela jsem souhlasit. Městečko jsem sice skoro neznala, ale jakmile jsem se podívala na první fotky, věděla jsem, že to je místo přesně pro mě. A ano! Tahle krása mi totiž atmosférou připomínala mého milovaného Harryho Pottera.
Morava. To je pro mě od tohoto víkendu symbolem krásy, léta, vína, milých lidí a nádherných zákoutí. Občas se vyplatí vybodnout se na moře a vyrazit objevovat to, co máme tady u nás. Protože Morava za to určitě stojí.
Léto v Čechách mám obecně docela ráda, ale v lednu by mě asi nenapadlo, že většina mé dovolené se bude odehrávat právě v naší domovině. Ale měli bysme umět zacházet s čím máme, tudíž dnešní článek je o našem výletu s Anet do Krkonoš a o tom, že vyšlápnout Sněžku by měl člověk alespoň jednou za svůj život. Číst dále..
Je to už skoro měsíc, co jsem vyrazila sama do italského města Pisa. Nápad vznikl hodně spontánně a to ve chvíli, kdy jsem viděla levné letenky. Rovnou jsem si je koupila a vyrazila jsem tak sama. Pojďte se mnou se na tenhle můj výlet podívat.
Je to jen pár dní, co jsme se s Janičkou vrátily z našeho welness tripu do Tábora. Obě jsem svoji dovolenou pojaly hodně odpočinkově a u mě osobně byl Tábor jediná cesta, kterou jsem právě o své dovolené podnikla. Ale víte, co? Vůbec mi to nevadí. Ba právě naopak. A já vás teď do Tábora vezmu s sebou.
Je to už více než měsíc, co jsem s mojí kolegyní Mili odjela na naší první pracovní cestu do zahraničí. Vyrazily jsme na jeden z největších festivalů v Evropě, Sziget festival, který se každý rok koná v Budapešti. Strávila jsem na něm skoro pět dní a při té příležitosti se opět zamilovala do Budapeště.
Je to už více než měsíc, co jsem byla s Janičkou a Kačkou v Římě. Sice jsem jely jen na tři dny, ale stihly jsme toho opravdu hodně. Třeba jejich „Náplavku“ nebo výlet k moři. Pojďme si na to společně zavzpomínat.
Letos jsem si řekla, že bych ráda prozkoumala více Evropu a myslím, že se mi to zatím docela daří. S Janičkou a Kačkou jsme loni založily tradici holčičího eurovíkendu a letos jsme opět po šesti letech daly Řím. Před těmi šesti lety nám v listopadu tři dny ze čtyř propršely, proto jsme zvolily opačnou strategii a vyrazily v červenci. Asi nikoho nepřekvapí, že nám bylo děsný vedro a já přijela spálená jak rajče. Ale šťastná a spokojená.