Je to ostuda, že srpnové Photo Diary přichází až v polovině října. Slibuji, že se pokusím se s těmito články vrátit na nějakou původní bázi, tak aby vycházely tak jako tomu bylo dřív, tedy na konci daného měsíce. Teď se ale pojďme vrátit do doby, kdy bylo ještě hezky, zkrátka do srpna.
Dnešní článek bude úplně jiný, než na který jste zvyklí, ale i tak je to moje součástí, stejně jako pečení nebo cestování. A tohle téma s cestováním i docela souvisí. Vrátila jsem se akorát z jóga reatreatu z Itálie a jsem toho tak plná, že to s vámi prostě musím sdílet.
No psát Photo diary za červenec 30. srpna není nejideálnější, ale já vám nevím, kam ten čas utíká. Já ho prostě nestíhám. Za pár hodin jedu po roce a půl na letiště a razím na 10 dní na jóga pobyt do Itálie, na který se neskutečně těším. Ale o Photo diary za první prázdninový měsíc vás neochudím.
Červen je jeden z mých nejoblíbenějších měsíců a letos jsem se na něj extrémně těšila. Letos jsem totiž slavila třicetiny a měla jsem skvělou oslavu narozenin, kterou jsem si neskutečně užila. Ale nejen o tom bude toto photo diary, které ale vychází skoro až na konci měsíce dalšího.
Dá se říct, že květen byl pro mě takový pohodový fajn měsíc, který měl v sobě nádech normálního života. Jóga pobyt, kavárničky, čtení, hokej. Člověk má pocit, že se vážně všechno vrací tam, kde má být. A doufám, že v podobném duchu se ponesou i další měsíce.
Nová práce, noví kolegové, nové etapa života. Tak by se dal shrnout můj duben, který byl hlavně ve znamení seznamování se v nové práci. Od 1.4 totiž pracuji jako redaktorka na Frekvenci 1, což je pro mě docela změna. Přeci jen jsem na ÓČKU byla skoro čtyři roky a našla si tam ty pravé kamarády. Co dál se dělo v dubnu? Pojďme se podívat.
Jestli pro mě nějaký měsíc byl pořádný fičák, tak to byl březen. Po třech letech a deseti měsících jsem se rozhodla skončit v mém milovaném ÓČKU. Po tak dlouhé době jsem se prostě rozhodla, že je čas jít dál a zkusit něco nového a jiného. A proto jsem se i toto Photo Diary ponese i v tomto duchu.
Dá se říct, že v únoru jsem kolísala mezi štěstím a smutkem. Udělala jsem jedno obrovské rozhodnutí, které pro mě nebylo vůůůbec jednoduché, a i když se na první pohled mohlo zdát, že to bylo jednoznačné, tak to tak rozhodně nebylo. O tom ale až za zhruba dva měsíce, až se tady potkáme u Photo diary za duben. Teď jdeme na ten únor.
Sice už je třetí měsíc, ale já teprve přidávám shrnutí za ten první, ale nevadí. Poslední týdny v blogování nejsem hold nejpilnější, ale doufám, že se to brzy změní. Teď ale rychle pojďme na Photo diary za leden.
Pravda, je těžké na roku 2020 najít nějaké pozitivum a říct, co nám ten zvláštní rok dal. Přesto jsem si řekla, že se něco najít pokusím a společně na to přijdeme. Je tady tradiční hodnocení roku 2020. Už počtvrté, ale s křížkem po funuse.