Morava. To je pro mě od tohoto víkendu symbolem krásy, léta, vína, milých lidí a nádherných zákoutí. Občas se vyplatí vybodnout se na moře a vyrazit objevovat to, co máme tady u nás. Protože Morava za to určitě stojí.
Červen je jeden z mých nejoblíbenějších měsíců a letos jsem se na něj extrémně těšila. Letos jsem totiž slavila třicetiny a měla jsem skvělou oslavu narozenin, kterou jsem si neskutečně užila. Ale nejen o tom bude toto photo diary, které ale vychází skoro až na konci měsíce dalšího.
Co dělat, když k narozeninám dostanete vysněnou formu na bábovku a koupíte si české a slaďoučké jahody? Jasně, že skvělou jahodovou bábovku, která je vláčná a prostě bodne za jakéhokoliv počasí.
Dá se říct, že květen byl pro mě takový pohodový fajn měsíc, který měl v sobě nádech normálního života. Jóga pobyt, kavárničky, čtení, hokej. Člověk má pocit, že se vážně všechno vrací tam, kde má být. A doufám, že v podobném duchu se ponesou i další měsíce.
S Hankou a Anet jsme rozjely novou tradici. Respektive už více než rok se scházíme jednou za čas u jedné z nás, ta jedna uvěří, upeče a ty ostatní dvě pohostí. No a tentokrát jsme naši tradici vypilovaly ještě o level výš.
Nová práce, noví kolegové, nové etapa života. Tak by se dal shrnout můj duben, který byl hlavně ve znamení seznamování se v nové práci. Od 1.4 totiž pracuji jako redaktorka na Frekvenci 1, což je pro mě docela změna. Přeci jen jsem na ÓČKU byla skoro čtyři roky a našla si tam ty pravé kamarády. Co dál se dělo v dubnu? Pojďme se podívat.
Jestli pro mě nějaký měsíc byl pořádný fičák, tak to byl březen. Po třech letech a deseti měsících jsem se rozhodla skončit v mém milovaném ÓČKU. Po tak dlouhé době jsem se prostě rozhodla, že je čas jít dál a zkusit něco nového a jiného. A proto jsem se i toto Photo Diary ponese i v tomto duchu.
Poctivé kynuté buchty, to je základ české klasiky. Proto je jasné, že na mém blogu určitě nesmí chybět. Navíc tahle tvarová náplň je naprostá pecka. No řeknu vám, tohle je dokonalá nedělní snídaně, kterou budete chtít mít pořád.
Velikonoce jsou tady už za pár dní a já pro vás mám skvělý velikonoční recept. Tentokrát jsem se takhle jednou v pátek večer pustila do kynutého těsta, a to přesněji do jidášů. Já vás v dnešním receptu přesvědčím, že se rozhodně nejedná o nudné pečivo.
Dá se říct, že v únoru jsem kolísala mezi štěstím a smutkem. Udělala jsem jedno obrovské rozhodnutí, které pro mě nebylo vůůůbec jednoduché, a i když se na první pohled mohlo zdát, že to bylo jednoznačné, tak to tak rozhodně nebylo. O tom ale až za zhruba dva měsíce, až se tady potkáme u Photo diary za duben. Teď jdeme na ten únor.
