Objevit … Řím, část první aneb mraky lidí, římská Náplavka a vedro k padnutí

Letos jsem si řekla, že bych ráda prozkoumala více Evropu a myslím, že se mi to zatím docela daří. S Janičkou a Kačkou jsme loni založily tradici holčičího eurovíkendu a letos jsme opět po šesti letech daly Řím. Před těmi šesti lety nám v listopadu tři dny ze čtyř propršely, proto jsme zvolily opačnou strategii a vyrazily v červenci. Asi nikoho nepřekvapí, že nám bylo děsný vedro a já přijela spálená jak rajče. Ale šťastná a spokojená.

S holkama jsme naší tradici odstartovaly loni a už teď přemýšlíme, kam vyrazíme příští rok. Letos padla volba na Řím, kde jsme sice už byly, ale vzhledem k tomu, že nám to v listopadu skoro celé propršelo, tak jsme tomu chtěly dát letost v červenci druhou šanci. Letenky jsme kupovaly někdy v květnu za cca 2500 a letěly na letiště Ciampino v pátek ráno. Cesta trvala něco přes hoďku a půl a pak ještě teda půl hodiny busem do centra Říma. Skvělé bylo, že Janička našla apartmán cca 10 minut pěšky do nádraží Termini a celkově jsme byly dost v centru, takže jsme metrem jely tak třikrát. Pokud jste dál v centru určitě se vyplatí koupit si třeba celodenní jízdenku, my takhle kupovaly jednotlivě (lístek platí 100 minut) za 1,5 euro. Výhoda Říma je, že všechny památky jsou relativně v centru a kousek od sebe, takže lístek na metro je opravdu zbytečný.

Den první

My jsme přiletěly tedy v pátek dopoledne, rovnou šly na hotel se převléknout a vyrazily jsme do centra. Vzhledem k tomu, že v Římě je sezóna bylo u všech památek příšerně lidí. A to jak u Colosea, u kterého byla fronta tak na tři hodiny, takže jsme to vzdaly, udělaly pár fotek a nechaly dav davem. Rozhodně nás nelákalo to vedro, které v Římě panovalo a ve kterém by nám určitě nebylo dobře. Vzhledem k tomu, že jsme už v Coloseu byly, tak jsem jeho návštěvu obětovaly. Nezaujaly nás ani opravy, které na i v památce panují. Proto jsem raději udělaly pár fotek a vydaly se dál poznávat Řím. Naše další zastávka byla u další turistické atrakce a to u Fontani di Trevi. Když jsem tam byla před šesti lety, hodila jsem si do ní minci s tím, že se do Říma vrátím. A povedlo se. Jenže opět. U Fontani bylo tak strašně lidí, že jsme u ní chvilku poseděly, udělaly zase pár fotek a hurá pryč, do klidnějších uliček. Já si konečně v jedné zmrzlinárně dala zmrzku, mojí oblíbenou kombinaci mango-citrón. Nutno dodat, že ať si dáte zmrzku v Římě kdekoliv, na 90% bude vždycky dobrá. A vzhledem k tomu, že bylo snad 35°C, tak jsem věděla, že to není poslední zmrzka.

 

Poté, co jsme se promotaly ke Španělským schodům a zjistily, že i tady je mega lidí, jsme to zapíchly v jedné z mnoha italských restaurací. Tentokrát jsem měly fakt štěstí, jak na jídlo, tak na obsluhu. V první restauraci, kde jsme byli, nás obsluhoval přímo majitel restaurace a přinesl nám vynikající foccaciu a teď jsme zase měly pána, co věděl, že jsem z České republiky, takže neustále opakoval „dobře“ , což bylo moc milé. Navíc nám přinesl i led, což v těch vedrech bylo snad ještě lepší. Ani s jídlem jsme neudělaly chybu. Já měla plněné raviolly se špenátem a riccotou a rajčatovou omáčkou, což sice nebylo moc insta food, ale bylo to skvělé.

Po totálním přecpáním jsme dorazily k nám na hotel, kde jsem ze sebe udělaly trochu lidi a vyrazily zase směr Řím. Popravdě se nám ani večer nikam moc nechtělo, ale Janičky kamarádka, která v Římě byla taky, objevila super místo a to sice takovou Římskou Náplavku. Prostě stánky a pohodu u vody, což máme rádi i tady v Praze. Sice nás čekala útrpná cesta busem, přičemž jsme jely totálně přecpaným prostředkem a ještě autobusák v klidu přejel tři zastávky. Autobusy v Římě jsou vůbec kapitola pro sebe a nakonec jsme byly fakt rády, že je nemusíme využívat a spoléhaly jsme se raději na metro či vlastní nohy. Nakonec jsme byly ale fakt rády, že jsme šly, protože Tibery Island, kde se tahle Náplavka nachází nás překvapil, pozitivně šokoval a dá se říct, že to pro nás všechny byl jeden z nejlepších zážitků v Itálii. Je to prostě několikakilometrové místo u vody, kde jsou různé restaurace, stánky s oblečením a suvenýry, ale klidně i virtuální realitu, escape room či letecký simulátor nebo fotbálky. Je tam prostě úplně všechno a samozřejmě také dost lidí, kteří korzují a pokukují, kam se vydat. My jsme celkem rychle našly bar s vodnicí, kterou všechny zbožňujeme a piva. Je pravda, že Itálie není úplně pivová, ale v tom vedru jsme na vína či prosseca neměly úplně chuť. A je pravda, že italská piva nás hodně pile potěšily, i když byly docela drahý, ale zase lehký a pitelný. A na osvěžení jsou fakt lepší než vína.

Na Tibery Island jsme seděly asi dvě hodiny a bylo to fakt příjemné. Dokonce nám sami od sebe vyměnily uhlík a i když na nás ze začátku zapomněly a pak nám nepřišly znovu objednat, užily jsme si to. V Itálii celkově moc nějakou super obsluhu neřeší, ale je fakt, že jsou zase milý a rádi si s vámi povídají. Zakončení všeho bylo náhodné letní kino na cestě domů, kde akorát hrály Bohemian Rhapsody a noční Coloseum, u kterého ale i tak bylo mraky lidí a to byla jedna ráno. Ale musím říct, že noční Coloseum je snad ještě krásnější než to přes den. Má úplně jinou atmosféru. A to celkově celý Řím, který patří mezi opravdu nádherná města, kde jsou na každém kroku vidět jeho antické prvky. Strašná škoda ale je, že je to poměrně špinavé město, což se nám ukázalo hned v několika případech.

Pokračování příště …