Photo diary aneb co se dělo v prosinci?

Už tři roky je pro mě prosinec možná jeden z nejsmutnějších měsíců. Štědrý den je pro mě ve znamení slz, alkoholu a přání, aby tenhle den už konečně skončil. Proč tomu tak je, ví zatím jen mí přátelé a rodina a já pořád přemýšlím, kdy přijde čas se s tím podělit i v online světě. Zatím tomu tak ještě nebylo. Pojďme si ale projít celý měsíc prosinec a naladit se trochu na veselejší vlnu.

Na konci listopadu jsem se rozhodla, že prosinec spolu strávíme na blogu každý den a já se tak poprvé vrhnu do Blogmas. Vymyslela jsem si to ale poslední dva dny v listopadu, takže připravit všechno bylo opravdu hodně náročné. Bohužel se mi nepodařili všechny dny naplnit, protože prosinec byl plný večírků, posezení u svařáků a domů jsem tak často chodila jen spát. Prosinec byl ale také plný skvělého vaření a pečení. Objevila jsem kouzlo špaldových lívanců podle Kačí, které jsou naprosto skvělé. Mimochodem, právě kuchařka od Kačí je moje velká favoritka. Odkaz na další oblíbené kuchařky vám dávám sem. S bývalou kolegyní Denčou a současnou kolegyní Denčou jsme zašly na svařák do Cukrárna Alchymista, daly si krásné dárečky a strávily hrozně fajn večer. A jestli to všechno dopadne, tak spolu možná i někam vyrazíme na dovču, tak snad to naplánujeme. Další večírek byl pracovní a návrat z něj nebyl nějak extra pozdní, ale bylo to super. Jen vám nedoporučuju nosit v prosinci šaty a podzimní kabát.

V prosinci nechyběl ani můj milovaný Harry Potter, krého začali dávat na HBO Go, se kterým jsem strávila několik fajn večerů. Celkově jsem byla občas hrozně ráda, když jsem mohla přijít z práce domů a koukat se na filmy a užívat si domácí pohodu. Pak jsem to vykopenzovala kafíčkama s holkama. Třeba takový výlet do Drážďan s Janičkou byl boží, více jsem vám psala v článku tu. Druhý den jsem s Markét vyrazily na snídani, to jsou moje oblíbené části dne, protože se vždycky skvěle nadlábnu a také skvěle pokecáme. Chystáme pro vás super věc, tak snad to vyjde. No a letos poprvé jsem kromě pár cukroví dělala i bramborový salát do práce. Naštěstí všem chutnal, z čehož jsem měla fakt velkou radost. Já totiž bramborový salát nejím, a proto moje ochutnávání bylo fakt jen decentní. Posledních pár dní v práci bylo sice náročný, ale moc nás tam už nebylo, tak byl i docela klid. O Vánocích jsem čas strávila hlavně s mamkou, kocourem a kamarádkama. S Janičkou, Šárkou a Kačkou jsme měly vánoční večírek, který byl skvělý, plný jídla a pití, krásných dárků a mnoho smíchu. S holkama je to zkrátka vždycky super, a vzhledem k tomu, že jsme k Vánocům všechny dostaly od Šárky unikovku, tak se máme na co těšit. Povánoční víkend jsem byla s Verunkou plavat a na snídani, což bylo také úžasný a celkově jsem se zase v prosinci vrátila více ke cvičení, což jsem ráda a hodlám v tom pokračovat.

S mamkou jsme vyrazily na každoroční výlet, tentokrát to bylo hned na několik míst a na výlet jsme vyjely i na Silvestra a jely jsme do Kutné hory. Tam to bylo jako vždycky skvělé, šly jsme na výstavu i do chrámu sv. Barbory, kde jsem byla poprvé a byla jsem nadšená. Pak jsme šly na návštěvu do nemocnice za babiččinou tetou, která letos oslaví už devadesáté narozeniny. Nový rok jsem oslavila v klidu s rodinou a musím říct, že to bylo super a nepřišlo mi, že jsem o něco přišla. Buďte zkrátka se svými nejbližšími, člověk nikdy bohužel neví, jak moc dlouho tady na světě budeme. Proto je moje předsevzetí do nového roku takové, aby jsem byla, co nejvíce se svými nejbližšími.