Photo Diary aneb co se dělo v dubnu?

Nová práce, noví kolegové, nové etapa života. Tak by se dal shrnout můj duben, který byl hlavně ve znamení seznamování se v nové práci. Od 1.4 totiž pracuji jako redaktorka na Frekvenci 1, což je pro mě docela změna. Přeci jen jsem na ÓČKU byla skoro čtyři roky a našla si tam ty pravé kamarády. Co dál se dělo v dubnu? Pojďme se podívat.

Musím říct, že i když jsem tedy změnila po skoro čtyř letech práci, tak můj duben byl hodně podobný jako březen. Jasně, musela jsem se naučit nové věci a přiznám se, že první den jsem měla pocit, že nevím VŮŮBEC NIC. I teď si často nejsem jistá, ale myslím, že jsem se do některých věcech zajela docela rychle a moje kolegyně mi naštěstí hodně pomáhají, za což jim moc děkuji. Už první den jsem jim říkala, že se omlouvám, že se budu asi často ptát. A to se nezměnilo.

Jinak jsme se v březnu věnovala dále běhu, uběhla jsem svůj první virtuální závod a celkově jsem naběhala 28 kilometrů. Když to vezmu teď v květnu, tak za květen jsem neuběhla zatím vůbec nic. Tak snad nadcházející víkend mi bude přáno. Bohužel mi není přáno v knížkách. Kupuju další a další, ale s tím čtením jsem na tom na štíru. Ale v tom nakupování samozřejmě nepřestanu. Duben už byl bohatší i na hezčí počasí, dokonce jsme s Janičkou vyrazili na Náplavku na drink, s mamčou na výlety a musím říct, že to hezké počasí je prostě mnohem veselejší.

Občas totiž některé myšlenky veselé nebyly. Naštěstí jsou tady kamarádi, bez který by to nešlo. A je vlastně jedno, zda s nimi pracuji nebo ne. Ty praví přátelé jsou tady za všech okolností. Třeba vám pomůžou odstěhovat klavír, probírají s vámi hodiny a hodiny nebo vám prostě pomůžou, když potřebujete.