Photo diary aneb co se dělo v září?

Září je sice první podzimní měsíc, ale tohle září bylo pro mě naprosto perfektní. První týden jsem strávila v Itálii na nádherném jóga pobytu v Itálii, o kterém jsem už částečně psala. Zbytek září jsem se vrátila do pracovního pobytu, a i když je polovina listopadu už, rozhodla jsem se, že vám o devátém měsíci v roce popovídám.

Hned po mém návratu z Itálie, ze které jsem nutno dodat žila ještě nějakou dobu, o kterém jsem částečně mluvila tady, jsem vyrazila na vlasy. Každé dva měsíce totiž budu chodit na posunutí svých prodloužených vlasů blíže k hlavě. Bylo to poprvé, co mi kadeřnice Nikča sundala vlasy a já se tak viděla „svoje“ vlasy. A nutno dodat, že to byl docela šok, protože jsem si na ty dlouhé zvykla hrozně rychle a hrozně mě baví. Teď už jsem byla na dalším a musím říct, že je to vždycky trochu šok vidět ty krátké vlasy. V září měla také moje kamarádka Kačka oslavu narozenin, letos se s těmi kulatými narozeninami roztrhl pytel :)) S Kačkou se známe odmalička a musím říct, že jsem ty její narozky skvěle oslavily. To, že jsem přišla domů snad ve tři ráno a v baru protančila střevíčky, to jasně ukazuje.

Září byl také velký posun, co se mého běhu týče. Rozhodla jsem se totiž, že vyrazím na svůj první velký závod, a to na Nature Run od Run Czech do Liberce. Ten se sice běžel až na začátku října, ale právě v září jsme se Anet udělaly tohle zásadní rozhodnutí. Těžko říct, zda to byl dobrej nápad, ale o tom budu mluvit až příště. K tomu se pojí i to, že jsem v září dala svojí první desítku. Vzhledem k tomu, že jsem měla těsně před závodem na 12 km a 10 km jsem ještě nikdy neuběhla, se to celkem žádalo.  Září bylo také docela koncertní, až jsem začala mít pocit, že se opět vrací můj „normální“ koncertní život. S Janičkou jsme vyrazily na Chinaski a za Nelčou jsem přijela do Plzně na naše oblíbené Tata Bojs. O tom jsem psala tady, tak zčekněte, jaké mají v Plzni super kavárny.

A září bylo ještě super v jedné akci. Uskutečnil se totiž Svět knihy, na který jsme vyrazily s Deniskou. A skvělý to bylo v tom, že tam přednášku měla Alena Mornštajnová, která je snad moje nejoblíbenější českou autorkou. Jen teda pan moderátor byl mimo, což jsme se pak shodly i s více lidmi. Kromě Mornštajnové jsem byla i na debatě s Markétou Lukáškovou, kterou moderovala moje kamarádka Ivanka, se kterou jsme měly podcast. A doufám, že náš další podcast bude právě s Markét, pilně na tom pracuji 🙂