Objevit Barcelonu, 1. část… nejkrásnější Sagrada Familia, žraloci na vlastní oči i závan normálního života

Je středa večer, ležím v posteli s počítačem na dece a čekám až mi konečně zabere paralen. Z Barcelony jsme si kromě nespočtu zážitků přivezla i nějaké nachlazení/chřipku. Covida, strašák posledních let, naštěstí ne, i když jsem se stoprocentně připravovala na to, že si pobyt doma prodloužím o týdenní karanténu. Naštěstí je to jen chřipajda, která ale teď vůbec není důležitá. Důležité jsou moje zážitky z Barcelony.

Letět do Barcelony byl můj sen už několik let. Jenže skoro všechny moje kamarádky v ní už byly nebo nás prostě nenapadlo se domluvit. Až jsem jednou mojí Denisce poslala odkaz na letenky do Rigy, že bychom mohly letět. Jenže v Rize v únoru by byla fakt kosa, takže jsme začaly hledat teplejší destinaci. A najednou jsme našly zpáteční letenky za 1400 do Barcelony, od pátku večera do pondělního odpoledne. Stačilo si vzít volno jen v pondělí. No bylo rozhodnuto a 18. února jsem v půl šestý večer nasedaly s příručním zavazadlem do letadla od Smartwings.

Ahoj Barcelóno

V Barceloně jsme byly za cca dva a půl hodiny. Pohodlně jsme našly shuttle bus do centra města, cca 20 minut pešky od našeho hostelu – Fabrizzios Terrace Hostel. Shuttle bus stál 6 euro a za cca 30 minut jsme byly v centru a pak i na letišti, takže za mě velká ano. Navíc busy jezdí pravidelně oběma směry cca po 7 minutách, a to i v pondělí odpoledne, kdy jsme jely na letiště. V pátek jsme si pak koupily jen víno a véču a těšily se na druhý den.

 

Pocta Dallímu a ta nejkrásnější stavba

Sobota, náš skoro hlavní den a zrovna jediný den, kdy nemá být hezky. Sakra. Nicméně jsme si naplánovaly trasu a vyrážíme. Jako první Dalího domy – Casa Battló a Casa Milá. Dovnitř jsme nešli, protože vstup do každého je skoro 30 euro, což je dost. Nicméně, první jmenovaný je rozhodně za mě hezčí. Je to tak trochu mix barev, stavebního materiálu a všeho, co měli stavitelé v tu dobu zrovna při ruce. Oba domy jsou kousek od sebe, skoro na hlavní ulici, takže je nemůžete minout. Pokračujeme asi k tomu největšímu a nejznámějšímu barcelonskému skvostu – Sagrada Familia. Začala se stavět v roce 1882 a staví se dodnes. Na první pohled je vidět stará a nová část a já jsem rozhodně pro to, aby dostavená nebyla. Zkrátka to k Barceloně a k celé budově tak nějak patří.

 

Okolo Sagrady jsou desítky obchodníků, kteří vám nabízejí neskutečné blbosti a je to něco, co mi celý dojem hrozně kazí. Ostatně přesně to se mi nelíbilo ani v Paříži okolo Eifelovky. Ale pohled na tuhle nádhernou budovu je neskutečný, fotky to všechno ani nedovedou vyjádřit. Dovnitř jsme nešli (vstup je 26 euro), ale vzhledem k tomu, že se chci do Barcelony ještě vrátit, tak příště se dovnitř určitě dostanu. Nicméně i když je únor, což znamená, že není hlavní sezóna , tak okolo Sagrady je docela dost turistů. Celkově je Barcelona turisticky dost vytížená, ale fronty jsme naštěstí moc nestály.

Na Sagradu bych dovedla koukat klidně celé hodiny, ale protože zrovna dneska byla docela zima, vyrazily jsem dál. Naším dalším cílem byl Vítězný oblouk, který je takovou kopií toho pařížského. Je postaven z červených cihel a byl vytvořen kvůli EXPO výstavě v roce 1888. Protože jsme už ale, minimálně já, byly docela unavené, rozhodly jsme se, že si posedíme v nějaké příjemné kavárničce. Denča si dala vínko a já sangriu, ale hlavně takové malé lívanečky pofferijes, což jsou myslím holandské lívance a dají se udělat naslano i nasladko. A já je rozhodně budu muset někdy udělat doma (recept bude určo:)).

Protože nám počasí vlastně celou sobotu hlásilo, že bude pršet, měly jsme plán vyrazit do mořského akvária  L’Aquarium de Barcelona, které se nechází u barcelonského přístavu. Tady fronta byla už o krapet větší, hlavně tedy rodiče s dětmi, což pro nás bylo trochu utrpení. Proti dětem nic nemáme, ale někteří rodičové by své potomky mohli více hlídat. Po zaplacení 20 euro jsme se vydali dovnitř. Já osobně mám tyhle akvárka moc ráda a tohle je opravdu krásný. Je jedno z největších v Evropě a okolo vás v tunelu plují žraloci a další mořští živočichové. Je neskutečné, jak blízko k nim vlastně jste. V tunelu navíc vede takový pojízdný pás, díky kterému máte na všechny zvířata skvělý výhled a hlavně okolo vás neběhají děti a nekazí vám dojem. Což jsme hodně ocenily. Rozhodně to doporučuju, protože je to zase něco jinýho, jiný zážitek, a pokud máte rádi přírodu a zvířata, tak jako já, tak je to super zpestření.

Náš sobotní program se už pomalu chýlil ke konci, a protože jsme se rozhodly tuhle dovču pojmout jako levnější variantu, vynechaly jsme večeři v restauraci a vydaly se do místního supermarketu, kde jsem si koupily nějaké saláty a vínko a sobotní večer opět strávily u filmu Woodyho Allena.

Pokračování příště..