Photo diary aneb co se dělo v říjnu v roce 2022?

Pojďme si říct, že pravidelnost Photo diary není úplně valná. Poslední jsem vydávala v červenci a teď je konec října (ostuda). Ale! Budu se snažit je dělat nějak pravidelně, což se snad povede, vzhledem k tomu, jak moc mě psaní na blog baví. Tak teď jdeme na to.

Říjen jsme s Nelčou odstartovaly ne v České republice, ale někdy mezi Portugalskem a Španělskem, protože 1. října byl prvním dnem, kdy jsme se probudily na alberque a za svítání vyrážely na naší tour do Santiaga. O něm se rozepíšu postupně, protože to určitě stojí za zmínku. Nicméně skočíme do poloviny měsíce, kdy jsem měla ještě dovolenou, ale doma jsme nebyla. Spontánní nápady jsou nejlepší, a tak když mi moje Šárka psala, zda ve středu 12. října nechci jet do Berlín na Backstreet boys. No nemohla jsem říct ne, proto jakmile jsme přijela z Camina, druhý den jsem v půl desátý s Šárkou stepovala v Letňanech a čekaly na náš odvoz do Berlína. Já hlavní německé město naprosto miluju, je to jedno z mých vůbec nejoblíbenějších, a kdybych mohla, tak tam klidně i žiju (a nejen proto, že moje oblíbená kapela je z Německa :D). A koncert Backstreet Boys byl prostě skvělý a musím říct, že Němci jsou mnohem více party lidé, protože od prvních vteřin se hned zvedli ze sedaček a užívali si to.

Říjen byl taky ve znamení běhání. Musím říct, že se mi poslední dny běhá opravdu skvěle, protože podzim je pro mě nejoblíbenějším běhacím obdobím. Zvláště když je příjemně, neprší a svítí sluníčko a já tak můžu běhat jen v tričku. Což se právě dělo teď. Ale i když mi jeden den běh trochu poprchávalo, tak mě to nezastavilo a běžela jsem směrem na mou oblíbenou Náplavku, kde jsem nakoupila Janče, která měla narozeniny, nějaké drobnosti. Další den jsme to spolu oslavily v naší oblíbené Kavárně v exilu. A taky jsme si moc užily i Chinaski, ze kterých jsem raději odešla dříve než se to nějak zvrhlo.

Koncerty se v říjnu taky pěkně rozjeli. Kromě zmiňovaných Backstreet Boys či Chinaki, jsme vyrazila i na Rybičky 48 nebo na Sebastiana. A ve výsledku to bylo všechno moc fajn. A fajn byl vlastně celý říjen, protože bylo fakt hezké počasí, na říjen až docela dost teplo. Takže byl i ve znamení výletů a musím říct, že takhle krásný a barevný podzim dlouho nepamatuju. A ještě jednou věcí mi říjen udělal radost. Rozšířila jsem svou sbírku tetování a přidala jedno, za které jsem si vyrazila až do Žďáru nad Sázavou. Nově mám na ruce znamení Blíženců a květinu Jiřinu. Význam je jednoduchý; já, můj taťka a Luis jsme byli (já teda ještě jsem) Blíženci a moje mamka se jmenuje Jiřina 🙂