Co mi dal a vzal rok 2022?

Každoroční shrnutí roku je tady! A musím teda říct, že to byl dost bláznivý, skvělý, ale taky smutný rok. A taky rok, ve kterém jsme všichni začali opět naplno žít a užívat si to, co nám dva roky pandemie covidu vzali.

Leden

Přiznám se, že leden není můj oblíbený měsíc. Je to období, kdy jsou všichni v takové zvláštní flow, nic moc se neděje a je to trochu nuda měsíc. Já jsem leden věnovala běhu, na pravidelných výbězích s Fitfab holkama, na józe, s čímž se pojí i to, že jsem první víkend vyrazila na jóga víkend s Denčou. A bylo to skvělý, strašně jsem si to užila. Celkově to byl docela sportovní měsíc, protože kromě běhu a jógy, jsem pravidelně chodila i na tenis, na moje oblíbené problémovky a cvičila i doma.

Únor

Druhý měsíc roku 2022 se nesel ve znamení hned několika důležitých událostí, které vezmu popořadě. Začala moje milovaná olympiáda, na kterou jsem se jako sportovní fanda těšila. A protože miluji biatlon, tak jsem palce držela hlavně biatlonistům. V polovině února jsme s Nelčou odjely na Jizerskou padesátku do Jablonce nad Nisou. Sice jsme původně chtěly jít lyžovat, ale nakonec jsme vyrazily do Zoo Liberec a na moc dobré jídlo. No a další krásná věc, která mě čekala, byl výlet do Barcelony s Deniskou. V tomhle španělském městě jsem byla poprvé, a jak jsem si ho užila, si můžete přečíst tady a tady.

Březen

Březen budou mít všichni bohužel spjati s válkou na Ukrajině, která začala na konci února. A jak jsem psala ve Photo Diary o březnu, je hrozné, že se tohle děje v 21. století. V březnu jsem také běžela svůj první závod roku 2022. A nutno říct, že to tady bylo docela trápeníčko. Sice to bylo jen 8km, ale pocitově mi to přišlo tak dvakrát tak více. Také jsme oslavily Háni narozky a vyrazila jsem za Nelčou do Plzně.

Duben

Další měsíc se nesl ve znamení zavádění si nových osobních pravidel. Začala jsem pravidelně ve čtvrtek ráno chodit na jógu a v sobotu běhat na Náplavku. Doteď se mi to drží, i když to už není čtvrtek, ale pondělí. S Janou a Marošem jsme navíc běželi moc fajn akci Běh pro Světlušku a já si předtím napucla pupek na firemní večeři (moc fajn nápad :D). V dubnu jsem také oslavila Verči narozky a s Nelčou a zase jinou Verča jela na koncert Tata Bojs do Brna. A odjet z Brna bez návštěvy 4Pokojů? Ani omylem! Taky jsme s holkama vyrazily na předávání cen Anděl a nebo na Majáles. Všechno super akce <3

Květen

Květen, to byl hodně zásadní měsíc, protože se naplno rozjela koncertní sezóna. A já jsem absolvovala naprosto top koncert skupiny Rammstein, do kterých jsem se ten den naprosto zamilovala. Moje kamarády by možná ten den nejraději vyškrtly. Také jsem opět vyrazila za Nelčou do Plzně, tentokrát na Majáles a pracovně vyrazila na koncert One Republic do Bratislavy. Sice sama, ale já mám tyhle sólo tripy ráda a užívám si je. A jo, souhlasím, že jsem tak trochu koncertní maniak. Taky jsem hodně běhala, což dokazuje i to, že jsem si zaběhla skvělý závod Běhej lesy v Karštejně. Bylo to 13 km a na tenhle den se otvíral lom Velká Amerika, který je jinak zavřený. A teda musím říct, že to byl opravdu krásný zážitek a já jsem si tenhle běh i tuhle možnost fakt užila. A příště určitě běžím znova.

Červen

Červen je můj měsíc. Nejenže mám narozeniny, které jsem letos oslavila s těmi nejbližšími kamarády, ale také se konečně uskutečnil Rock for People, kde konečně hráli moji milovaní Green Day. Dostala jsem se do čtvrté řady, a i když to byl občas trochu boj o místo, tak to bylo naprosto top strop a já si to děsně užila. S Denčou jsme také měly tu možnost potkat se skvělou spisovatelkou Shari Lapenou, brigádničila jsem také na festivalu Votvírák nebo jsem byla s holkama na předávání cen Social Awards. Zkrátka moc povedený měsíc.

Červenec

V červenci nás s Nelčou čekal nádherný výlet do Salzburku, na který jsem byla pozvaná v rámci práce. Ty čtyři dny jsme si moc užily a vy si o nich můžete přečíst tady a tady. Také jsem poprvé (a rozhodně ne naposledy) vyrazila na festival do Karlových Varů, užila si skvělý Colours of Ostrava a uspořádala mojí úžasné Verunce rozlučku se svobodou. Bohužel v červenci mi navždy odešel můj milovaný Loui. S mamčou si myslíme, že ho někdo otrávil, těžko říct, zda úmyslně nebo neúmyslně. Lui byl součástí mého života 8 let a jsem si jistá, že si to užil. Pořád mi hrozně chybí a nikdy na něj nezapomenu.

Srpen

Na konci července jsme s Jančou vyrazily na boží výlet do švédského Stockholmu. Povídání o něm najdete tady a tady. Musím říct, že to bylo vážně skvělý, protože to byl už dlouho můj sen, který se mi letos konečně splnil. Navíc s nejlepší kámoškou. V srpnu jsme společně s Frekvencí vyrazili i na několik Radiokempů, které jsme zakončili na Lipně. Musím říct, že i když to bylo náročné, tak jsem si to moc užila. Také jsem provdala svojí boží kamarádku Verunku a bylo to nádherný den. I když nám vlastně skoro pořád pršelo, sešla se tak boží parta, že mi to vůbec nevadilo. Na konci srpna jsem také vyrazila na další díl seriálu Běhej lesy do Jizerek. Sice jsem nakonec jela sama, ale splnilo to účel a já si odpočinulo od myšlenek, které jsem v tu dobu měla.

Září

Devátý měsíc jsme s holkama odstartovaly výletem na Moravu. Jely jsme s Nelčou a Verčou, se kterou jsme byly i v Brně a opět to byl tak skvělý trip, že jsme se rozhodly, že z toho uděláme tradici. A opět jsem běhala, přesněji jsem absolvovala fajn závod Birell Race v Praze. Sice to bylo docela náročné, ale výsledný pocit byl skvělý a užila jsem si to. No a na konci září to přišlo a odletěly jsme s Nelčou do Porta, kde jsme strávily tři dny a následně vyrazily do města Barcelos, ze kterého jsme vycházely na naší pouť. O Santiagu vám ještě napíšu, jen to nějak nestíhám. Stejně jako o Portu, článek o něm vyjde určitě brzo 🙂

Říjen

I říjen s velké části patřil Santiagu, došli jsme do něj přesněji 10. října. Musím říct, že to byla opravdu neskutečnou pouť a že jsem ji rozhodně nešla naposledy. Už teď mám tendence ji opět absolvovat. Jakmile jsem přiletěla ze Španělska, vyrazila jsem se Šárkou na dva dny do milovaného Berlína a pak se konečně vrátila zase domů. A vrátila jsem se i k běhání, protože mě se na podzim běhá fakt nejlíp. A krom toho, pořídila jsem si další kérku, která pro mě má možná největší význam. Je to květina Jiřina, protože se tak jmenuje moje mamka, která se protíná se znamením Blíženců, což jsem já a byl můj taťka a Lojza.

Listopad

Listopad byl skvělý na nejrůznější akce. S holkama jsem absolvovala super Halloween party, kdy jsem šla za dívčí verzi Harryho Pottera. Také jsem začala opět pravidelně běhat, měla pár super koncertů, byla jsem na super akci s holkama od Fitbfab Strong a s Anet vyrazila na moje milované Krkonoše. První den jsem tam byla sama, ale vyrazila jsem se projít a druhý den jsem daly super okruh na Kozí hřbety. Zbytek listopadu se nesl ve znamení čtení, běhání, koncertů, jógy a samozřejmě i práce.

Prosinec

Prosinec je pro mě posledních šest let nejsmutnější měsíc, a to je i důvod, proč Vánoce neslavím. Letos jsem ale opět pekla cukroví na objednávku, s Šárkou a Martinou vyjela na jeden den na trhy do Norimberka, kde byla šílená zima a měla i několik večírků, jak s kamarádkama, tak s prací a zažila super vánoční focení s Anežkou. Poslední týden před Vánoci jsem měla docela hell v práci a docela se těšila na 27., kdy mi začínalo volno. To jsem využila a jela za Nel do Plzně nebo do jednoho útulku venčit, což doufám, že se stane pravidelností v roce 2023. A Silvestr? Ten sem strávila sama doma, ten den jsem byla běhat, doběhla svých vysněných 500 km za rok a večer jsem si udělala chlebíčky, pracovala a byla dobrá 🙂 A vůbec mi to nevadilo.

Shrnutí

Takže co mi rok 2022 dal a vzal? Začnu pozitivně. Dal mi možnost opět cestovat, objevovat nová místa, nové země a nová města. To je pro mě obrovská náplň života a miluju to. Už teď mám na ten letošní rok naplánováno pár výletů. Třeba s mamkou na začátku března vyrazíme poprvé jen spolu do Benátek, což bude zábava už jenom proto, že mamka skoro třicet let nikam neletěla. Také mi dal uvědomění si, že si víc vážím sebe sama, mám se víc ráda a víc vím, co chci. To bude věc, na které chci letos zapracovat a vím, že letošní rok se budu věnovat více sama sobě a tomu, co já chci. Také mi dal větší lásku k běhu, zaběhla jsem 500 km, což je oproti roku 2022 dvojnásobek. Občas to miluju, občas to nenávidím, ale pomáhá mi to a nepřestanu s tím. Sport mě baví, což je pro mě samotnou docela překvapení. Ale pomáhá mi vypnout a relaxovat a přijít na jiné myšlenky.

A co mi vzal? Odpověď je nasnadě. Luiho. Milovala jsem ho, byl to člen rodiny a dodnes je to pro nás s mamkou těžká si uvědomit, že už tam není. Měla jsem ho osm let, byl součástí našich životů a hrozně mi chybí. Těžko se mi s tím stále sžívá, protože pořád doufám, že za mnou ráno přijde a začne mi šlapat svýma drápkama po krku. Ale vím, že se u nás měl skvěle a že lepší rodinu najít nemohl. Takže Lui, MILUJU TĚ <3