Objevit Benátky 1. část aneb město kanálů, turistů, ale i krásných a tajemných uliček a katedrál

Cestování je moje velká vášeň a pojďme si říct, že už jsem byla v Čechách moc dlouho. A když jsem se rozhodovala, co dát mamče k Vánocům, napadlo mě udělat radost sobě i jí. Společně jsme tak vyrazily do Benátek. A pojďme si říct, že to bylo naprosto top.

Vyrazit s mamčou někam do zahraničí byl už dlouho můj sen. Přeci jen, cestuji hlavně s kamarádkami a jet někam s mamkou je zase něco jiného. Proto jsem se rozhodla, že jí k Vánocům dám letenky do Benátek – mamča se učí italsky, Itálie je velmi friendly země, co se cestování týče a musím říct, že neznám asi žádné italské město, které by nebylo krásné. Navíc Benátky jsem měla už nějakou dobu na wish listu, i když jsem v nich už před lety byla. S mamčou jsme letěly v sobotu 11. března v 11.40 s Ryanairem a i přes menší zpoždění jsme přiletěly něco po 13 hodině. Bohužel to bylo na vzdálenější letiště Trentino. Hned u východu z letiště nás odchytl autobusák s tím, že nás odveze do Benátek. To se sice stalo, ale bohužel to nebylo do centra, jak jsme doufaly, ale jen k přístavu. Za dalších 10 euro jsme tak pro jednu jsme koupily lístky na water taxi, které nás konečně odvezlo na hlavní třídu, na náměstí svatého Marca. Pokud to budete mít podobně, zkuste se na Trentinu podívat na public transport tedy veřejnou dopravu. Moc ukazatelů tam tedy nenajdete a nic nenašla ani předtím na internetu, ale třeba budete mít větší štěstí.

Turista všude, kam se podíváš 

I když je březen a tedy není tedy hlavní sezóna, turistů v Benátek bylo dost. S mamčou jsme tedy zapnuly navigaci a vydaly se skrz úzké benátské uličky do našeho ubytování. Musím se přiznat, že já nemám prakticky vůbec žádný orientační smysl, což se tady projevovaly docela dost. Občas jsem šla místo doleva doprava a obráceně. Nicméně zhruba po 20 minutách jsme se dostaly na naše ubytování Venice & Venice, které jsem opět dělala přes booking a  byly jsme nadšené. Bylo to spíše apartmánového typu; k dispozici byla skvěle vybavená kuchyň, kde jsme si vařily a měly jsme tam možnost si udělat kafe či čaj, protože tam byla varná konvice, ale i puky do kávovaru. A na ranní malé espresso jsem si zvykla teda zvykla rychle.

Trochu jsme si s mamčou odpočinuly a vyrazily směrem do města, ale naším cílem ještě nebyly památky, ale obchod, protože jsme obě byly docela hladové. Vzhledem k tomu, že jsme letěly přes oběd a neměly s sebou jídlo, tak jsme ve čtyři už šilhaly hladem. Co jsem tak četla, tak v Benátkách je hodně populární COOP a musím říct, že oproti tomu našemu, byl skvěle vybavený. A v našem košíku nechyběla samozřejmě foccacia, prosecco, víno (bez toho by to nešlo), ale také těstoviny, omáčka na těstoviny, šunka, sýry, máslo a salát, který měly v akci. S mamčou jsme se totiž rozhodly, že místo restaurací si budeme vařit, když máme k dispozici kuchyň. A byla to dobrá volba. Jakmile jsme se najedly, vyrazily jsme na krátkou procházku po Benátkách, ale protože jsme se bály, abychom našly naše ubytování, tak jsme se raději včas vrátily domů.

MHD na vodě je skvělý nápad

V neděli nás probudilo sluníčko a modrá obloha. Nasnídaly jsme se z našich zásob, udělaly si svačinu a vyrazily vstříc benátským uličkám. Oproti sobotě bylo nedělní ráno klidnější, a tak jsme vyrazily vstříc asi nejznámějšímu mostu Rialto, který je nejstarším ze čtyř mostů, který překlenuje Velký kanál. Most pochází ze 16. století a je opravdu nepřehlédnutelný. Ale musíte se smířit s tím, že je to prostě turistická atrakce. V neděli ráno to ale ještě šlo, Italové nejsou moc ranní ptáčata. My ale nezůstaly v Benátkách a vyrazily jsme směrem k náměstí svatého Marca, kde jsme si koupily lístek na celý den za 25 euro. Naším dnešním cílem byly totiž ostrovy Burano a Torcello, o kterých vám řeknu v dalším článku.

Do Benátek jsme se vrátily odpoledne a opět lodí. Do města nesmí auta, motorky ani třeba autobusy (ty najdete jen na autobusovém nádraží na kraji Benátek). Veškerá doprava je tedy zajišťována lodí a musím říct, že to mají zvládnuté perfektně. Když se člověk zorientuje v jejich dopravě a zjistíte, kam jede a odkud, tak je to docela v pohodě. Navíc z lodi máte i skvělý a jedinečný pohled na město; včetně paláců, ulic, ale i celého města. Určitě to musíte vyzkoušet. My si na to najely docela brzo a musím říct, že je to i docela zážitek. My jsme se v neděli ještě našly právě zmíněné autobusové nádraží Piazzale Roma, odkud nám jel druhý den autobus na letiště a pak se zase vrátily na ubytování, kde jsme si daly víno a naší večeři.

Město bazilik a skvělé pizzy 

V pondělí ráno jsme se probudily už do zamračenějšího rána (hlavně, že jsem včera celý den sháněla sluneční brýle). V 9.30 jsme měly rezervovanou prohlídku v katedrále svatého Marka; lístky za 6 euro pro jednu jsem kupovala online na konkrétní čas a určitě to doporučuju, abyste pak nemuseli stát tu šíleně dlouhou frontu, která tam byla i v pondělí ráno. My jsme šly skoro hned dovnitř a návštěvu téhle impozantní stavby vám určitě doporučuji. Její historie sahá až do 9. století, kdy dva benátští kupci získali v Konstantinopoli ostatky mučedníka a evangelisty, sv. Marka, který je dodnes patronem města. Pro jeho uložení bylo potřeba postavit důstojné místo a i přes nejrůznější rekonstrukce si bazilika zachovala svůj byzantský ráz. Střechu tvoří pět kupolí a vevnitř najdete mozaikovou výzdobu, která je nádherná a opravdu impozantní. Stejně jako celá budova, která je spojená s Dóžecím palácem, tedy místem, kde bydlel dóže neboli vládce Benátek. Tam jsme tedy nešly, ale věřím, že i to musí být zážitek.

Naše další kroky vedle na Rialto Mercato, tedy místní tržnici. I když nám všichni říkali, že je to největší tržnice v Benátkách a měla by mít otevřeno, my bohužel takové štěstí neměly a moc stánků jsme nepotkaly. Dále jsme směřovaly do další baziliky; Santa Maria Gloriosa dei Frari, kde najdete hned dvě plátna od italského malíře Tiziana, který je v bazilice i pohřebený. Jeho dílo Assunta tedy Nanebevzetí panny Marie je nejvzácnější dílo celého chrámu. V Benátkách má být 12 kostelů; nám ale přišlo, že jich je mnohem víc; kostel je skoro na každém náměstí. Po návštěvě baziliky jsme si ještě zašly na typickou benátskou benátskou pizzu do pekárny Farini. Oproti tomu, co známe my, je těsto mnohem vyšší a tlustší, peče se do obdélníku, ale je to naprostá pecka. Rozhodně ji nesmíte vynechat a ve Farini je fakt skvělá. Pak jsme si ještě zašly na poslední skleničku prosecca, prošly se po pár mostech spojující jednotlivé části a pomalu na nádraží. Doprava na letiště Marco Polo je zda zajištěna opravdu skvěle; jezdí to každou čtvrt hodinu a cesta vám zabere zhruba půl hodinu.

Stojí to za to? 

Rozhodně! Benátky jsou nádherné, s pravou italskou atmosférou a jejich návštěvou rozhodně chybu neuděláte. Toulejte se benátskými uličkami, běžte se podívat do katedrál, zkuste lodní MHD, ochutnejte místní pizzu, dejte si prosecco a užijte si Benátky, které jsou prostě nádherné. Stojí to za to!