CESTOVÁNÍ

Objevit Bali, část druhá… chrámy, ukopnutý palec a nejkrásnější pláž

V první článku o Bali jsem vás vzala na náš začátek, na sever Bali, teď se pomalu budeme blížit dolů k jihu a do turističtější oblasti. Náš první přejezd byl do města Candidassa, kde jsme se potkávali i s Iviným kamarádem Jardou. Hlavně nás ale čekali další skvělé výlety.

Musím říct, že z vilou se mi na severu neloučilo dobře. Hrozně se mi tam líbilo a jestli bych se někdy na Bali vracela a případně tam i zůstavala, šla bych tam. Můj pokoj s francouzskými okny ven a nádhernou koupelnou jsem si zamilovala a nepocítila jsem jakýkoliv jet lag. V úterý předposlední den v říjnu ale zvedáme kotvy a přesouváme se jinam. Můj odchod je trochu hektický a dopadne to tak, že si nechám ve vile tenisky, kafe a kabelkou, suvenýry které jsem si koupila. Suvenýry ještě dokoupím, ale tenisek lituji, protože jsou to moje cvičící tenisky a navíc nevím v čem odletím domů, protože moje další obuv se skládá ze sandálků a žabek.

Sopka Batur, naštěstí už neaktivní

Batur

Mont Batur a nejdůležitější chrám na Bali

Cestou na ubytování se ale stavujeme kousek od hory Batur, která je známá tím, že si na ní můžete udělat výšlap na východ slunce. Původně jsem to chtěla absolvovat, ale nakonec z tohohle nápadu sešlo. Zastavujeme se alespoň na krásný výhled a obdivujeme horu alespoň zdálky. Náš dnešní výlet ale hlavně o chrámu Mother Temple of Besaki, což je ten nejdůležitější chrám na Bali. Opět vyfasujeme sárongy, protože v chrámech vám nesmí být vidět kolena, dostnameme průvodce a vydáváme se do chrámu. Jedná se největší hinduistický chrám na Bali a je považován za vzor, proto název Mother (matka).  Nachází se pod činnou sopkou Gunung Agung, takže když se na chrám díváte, vidíte i ohromnou sopku. Ta je stále činná a nikdy nevíte, kdy se může probudit. Podle pověsti dokonce v minulosti, kdy sopka byla činná, zničila celé okolí, ale chrám zůstal neporuše, přestože měl být jako první na ráně. V komplexu se nachází 23 chrámů a tři největší z nich jsou zasvěceni třem bohům – Shivě, Brahmě a Vishně. Opět se přímo do chrámů nedostane, jsou určené jen pro místní věřící a na to si zde opravdu zakládají.

Batur

<3

Mother Temple of Besaki

Mother Temple of Besaki

Mother Temple of Besaki

Mě se chrám moc líbil, i když v tu dobu panovalo obrovské vedro a já přemýšlela, jestli si na namazaná a v tu dobu už spálená ramena hodit něco přes sebe, nebo se na to vykašlat. Nakonec jsem umírala a nechala si namazaná ramena pálit dál. Jediné, co mi v komplexu vadilo, a bylo to vlastně úplně všude, jsou místní, kteří se vám neustále snaží něco vnutit;  pohledy, sochy, občerstvení. Ze začátku jsem k nim byla milá, ale později jsem už na ně neměla nervy a dost tvrdě je odmítala. Cestou k autu jsem bohužel přišla k úhoně, když jsem si o kámen, kterého jsem si nevšimla ukopla kus malíčku. Dokulhala jsem sice k autu a tvářila se jakože nic, ale krev se mi valila z malíčku dál a úplně hej mi nebylo. Naštěstí mě zachránila Ivči chirurgie a klidná slova, dezinfekce a náplasti, takže sem přežila 😀

Bez sárongu si do většiny chrámů nedostanete

Mother Temple of Besaki

Mother Temple of Besaki

Sopka Agung je stále aktivní

Náš dnešní výlet směřoval ke konci, protože jsem už jeli směrem na východ, do letoviska Candidase a hlavně hotelu. Na první pohled jsme z něj všichni byli nadšení, hlavně z toho okolí. Byl hned u pláže a na ty západy slunce vzpomínám dodnes. Na ten druhý už jsme tak happy nebyli. Nám s Ivčou třeba nešla v pokoji klimatizace, což je při vlhkosti na Bali a teplotám přes třicet celkem průšvih. Problém, že netekla teplá voda, šla jedna zásuvka ze čtyř a místo peřiny jsme byly přikryté prostěradlem, snad ani zmiňovat nemusím. První večer jsme vážně přemýšleli, že se druhý den odhlásíme a pojedeme jinam. Večer ale přijel Jarda, my ozkoušeli další dvě restaurace a řekli si, že tomu dáme šanci.

Výhled z restaurace kam jsme chodili každý den

U hotelu jsme měli pláž, bohužel poměrně dost kamenitou

Výhled jsme měli naprosto v topu

Nejkrásnější pláž, vodní chrám a fronta na fotku

Na tenhle den jsem se hodně těšila, protože jsme jeli na Lempuyang Temple, což je hrozně instagramový místo. Ráno jsme ale začali snídaní a my s Ivčou se probudili po fakt náročné noci. Bez klimatizace na pokoji to fakt nešlo. A mýt si ráno hlavu ve studené vodě taky není žádný šlágr. Po snídani, kde byli opět na výběr snad všechny druhy vajíček a nebo nudle, jsme totiž zamířili právě na Lempuyang Temple. Chtěla jsem takovou tu fotku, která je všude na Instagramu, ale zamítla jsem ji v době, kdy jsem viděla, že právě na tuhle fotku se stojí fronta! A navíc vás fotí úplně neznámý týpek a vy máte asi minutu na udělat dokonalou fotku. A nakonec mám mnohem hezčí fotky než kdybych si vystála frontu.

Lempuyang Temple

Dál nás už nepustili 😀

Lempuyang Temple

Lempuyang Temple <3

A aby těch chrámů nebylo málo, vydali jsme se na další, tentokrát ale na Tirta Gangga Water Palace, takže vodní. Ten se mi moc líbil, i když původně průvodce hlásil, že je bez vstupného. Chyba. Samotný chrám je úplně něco jiného, rozkládá se v takové zahradě s jezírkami, na kterých jsou kameny a ve vodě různé druhy okrasných ryb. Nechtějte po mě hlavně názvy. Je pravda, že i když byl chrám něco úplně jiného než jsme dosud viděli, začali jsem být dost vyřízení a v jednu chvíli jsme si tam trochu dáchli :D.

To velký je durian, který patří mezi nejsmradlavější ovoce.. ochutnat jsem se neodvážila 😀

Tirta Gangga Water Palace

Tirta Gangga Water Palace

Rybičky <3

Tirta Gangga Water Palace

Tirta Gangga Water Palace

Tirta Gangga Water Palace

To nebe? <3

V odpočinku jsme mohli pokračovat na asi nejhezčí pláži na Bali, White sand beach, která byla naprosto krásná. Nacházela v zátoce, takže tam nepráskali vlny, moře bylo nádherně čisté, na pláži byly připravené lodičky rybářů, prostě pohoda klídek. Strávili jsme tam skoro dvě, tři hodiny, dali si mladý kokos a nechali se rozmazlovat na masáži. V tu dobu jsme tři ze čtyř z nás neoodali a musím říct, že i když jsem k balijance, která mě neustále na masáž přemlouvala, byla ze začátku hodně skoupá, bylo to neskutečné. Sice jsem měla chuť usnout, ale holčina mi tak prokřupala záda, že na spaní nebyl prostor. Večer jsme se si s Ivčou, posilněné asi třemi Bintang pivy vynutili změnu pokoje a byl to jediný večer, kdy jsem se celkem připila, ale tak nějak příjemně. Nutno podotknout, že náš pokoj byl asi tak stokrát lepší než ten předchozí a z klimatizace nám byla skoro až zima.

<3

Kokos <3

White sand beach <3

 

Gili Trawanga

Další místo, které jsem toužila navštívit byli ostrovy Gili, které se nachází asi dvě a půl hodiny lodí od Bali. Pravda, úplně nic na ostrovech není, je to hlavně o tom si užít pláže a moře a žije to zde spíše večer. Ráno jsme vyráželi v osm od hotelu, abychom v devět byli u lodě a mohli vyrazit. Z Bali to na Gili Trawanga, což je největší ostrov trvá asi dvě a půl hodiny a cesta je celkem poklidná, když je klidné moře. Gili jsou proslulé tím, že na nich není policie, místo aut a motorek zde jezdí koně s kočáry a je to celkem party místo. Takže jestli si chcete užít beach party, vyrazte na Gili a zůstaňte přes noc. My jeli jen na den, ale pro mě to zážitek byl.

Cesta na Gili

<3

Potulných kočiček je všude neskutečně moc <3

 

Poté, co jsme se skoro po hodině chození odněkud nikam konečně našli pláž a ideální místo, rozhodla jsem se, že za Ivčiný pomoci zkusím šnorchlování. Michal i přes prvotní zážitek s rybou se toho bát přestal a i když jsem se hrozně bála, chtěla jsem to zkusit. A  připadala si jak v dokumentu pro BBC! Bylo to neskutečné, otevřel se mi jiný svět plný rybiček a krásných korálů a měla chuť se rybiček dotknou. Přemýšlela jsem, kdo z nás byl v tu dobu vykulenější, jestli já nebo ony. Sice mě tam málem přejela loď a když jsem šla z moře poslepu bez brýlý, poškrábala jsem si kolena od korálů, bylo to neskutečné a hrozně se těším až zase budu šnorchlovat. Ivča dokonce viděla mořské želvy a po zbytek Bali i ona měla svůj srdcový zážitek. Myslím, že na želvičky vzpomíná dodnes 🙂

Cesta z Gili je ale dost děsivá. Moře je extérmně rozbouřené a vlny s naší lodí hází tak, že jediné, co mi pomáhá k tomu, aby mi nebylo zle je to, že se na vlny upřeně koukám. Ivča, která tohle miluje, vyleze nahoru na příď lodi, Michal s Jardou si jdou sednout dozadu a já zůstanu vepředu, protože na jednu stranu je to děsivé, na druhou ale neskutečně fascinující. Naštěstí dojedeme celkem v pohodě a opět nás čeká poslední večer. Bali se nám pomalu krátí, i když před sebou máme ještě několik dní a nikdo z nás se snaží nemyslet na to, že se blíží pomalu ale jistě návrat do reality.

Krevetové satay <3

Cesta na Bali <3 vítr a sůl ve vlasech 😀

Gili <3

<3

Zpátky u hotelu a poslední pohledy na moře <3

Náš hotel.. v tom bazénu jsme se naštěstí nekoupaly 😀

Jako místo to bylo kouzelný <3

 

Mohlo by se Vám líbit

Bez komentářů

Odpovědět