Photo diary aneb co se dělo v červenci

Červenec začal moc hezky, protože jsem na přelomu června/července měla dovolenou. Po návštěvě mojí kamarádky Barče na Slovensku jsem s kamarády vyrazila do mých milovaných Krkonoš. Červenec byl relativně klidný měsíc, a i když jsem necestovala tolik jako loni, tak ani letos nebylo o zážitky nouze. Tak jdeme na to.

Červenec jsem začínala uprostřed slovenských vrcholků, abychom se pak s Barčou přesunuly do Bánské Štiavnice na degustaci naturálních vín, což bylo naprosto skvělý. S Barčou jsme se neviděly skoro pět let, ale naštěstí jsme díky sociálním sítím stále v kontaktu a víme o sobě. A jakmile jsem se vrátila ze Slovenska, doma jsem moc dlouho nezůstala a na volné dny jsme s kamarády vyrazily do mých milovaných Krkonoš. Jeden den jsme se jely vykoupat do Polska k jezerům a hned v noci na to jsme díky naší kamarádce Janče, kterou to napadlo, vyrazily na východ Slunce na Sněžku. Bylo to krásný, i když přiznávám, že docela náročný, protože to bylo fakt jenom do kopce a navíc po dost kamenité cestě. A nahoře teda byla neskutečná zima, ale naštěstí jsme to dobře načasovali, takže jsme tam čekali jen chvilku a už začalo vycházet sluníčko. Byl to moc krásný zážitek, který všem můžu určitě doporučit. My šli z Pece pod Sněžkou, vycházeli jsme okolo druhé ráno a cca okolo 4.15 jsme byli nahoře, s tím, že sluníčko vycházelo okolo 4.45. Jen se tedy připravte na to, že nahoře bylo poměrně dost lidí, ale bylo to určitě způsobené prázdninami a volnými dny.

Jakmile jsme přijeli ze Sněžky, šli jsme si lehnout a odpoledne vyrazili na další výlet. Nutno dodat, že z příjemné procházky to byl nakonec docela dlouhý trek, protože jsem to vymyslela ve stylu „je to sice dál, zato horší cestou.“ I když mě podle mě moji kamarádi proklínali, nakonec jsme to všechno zvládli a myslím, že jsme si celý víkend všichni užili. Hory jsou zkrátka láska a já do nich poslední dobou utíkám docela často. Po návratu z dovolený jsem se zase vrátila do práce, kde jsme mimo jiné zachraňovali mládě rorýse, taky jsem se vrátila k běhu, i když v létě se mi fakt neběhá dobře. Snažím se sice zachovávat nějakou pravidelnost, ale není to teď úplně něco, co bych si užívala a na vzdálenostech je to znát.

Červenec také už tradičně patří mým milovaným Colours of Ostrava, kam jsem opět vyrazila, tentokrát s Hankou a Anet a částečně i s Kačkou. A zase to bylo skvělý. Sice hned dva interpreti na poslední chvíli zrušili svoje vystoupení, ale naštěstí to nebyl nikdo na koho sem se vyloženě těšila. Macklemore a One Republic navíc nezklamali. S holkama jsme si také užili výlet do ostravské ZOO skvělý brunch v Dock Ostrava. Zkrátka to bylo zase moc fajn, jen příští rok musím trochu vytunit ubytování, abych zase jako letos nespala v hotelu milion kilometrů od areálu.

Zbytek července jsem už byla víceméně doma. S Liduš jsme pravidelně začaly chodit do sauny, do fitka a taky občas vyrazíme běhat. Poslední červencový víkend jsem byla na skvělé venkovní józe od holek z Fitfab strong a úplně poslední červencový den vyrazila na doslova vyčekaný koncert Rammstein v Polsku. To, že jsem zase měla hotel strašně daleko a večer po koncertě jela domů skoro dvě hodiny, protože tam skoro nic nejezdilo a protože doprava v Polsku je fakt šílená, raději zmiňovat nebudu. Lístek na koncert jsem měla přes rok a strašně jsem se na něj těšila a musím říct, že jsem si ho fakt užila. Byla jsem kousek od pódia, takže na rozdíl od loňské Prahy jsem viděla mnohem více a bylo to zkrátka super. Rammstein jsou jednou z mojí nejoblíbenějších kapel a naživo jsou naprosto skvělý. Takže i když jsem tam byla sama a cest zpátky byla fakt šílená, tak to bylo prostě naprosto top a určitě jsem takhle nebyla naposledy.