Photo diary aneb co se dělo v září

Září se pro mě neslo hlavně ve svatbě mojí nejlepší kamarádky Janči. Hrozně rychle celý ten den uteklo a musím říct, že to pro mě byla opravdu jedna z nejkrásnějších svateb, kterou jsem zažila.

Hned na začátku září jsem si zase na svůj černý crop top připnula startovní číslo a společně s Deny jsme odstartovaly na náš už tradiční Birell Grandprix, který se běží večerní Prahou. Vzhledem k tomu, že se mi poslední týdny neběhalo úplně dobře jsem strašně chtěla dobrý výsledek. A ten se povedl, jelikož jsem desítku dala pod svou vysněnou hodinu. Další den jsem sice ráno vstávala do práce a hned poté běžela na zakončení acro letní sezóny, takže sem ten víkend moc neodpočívala, ale i tak to bylo boží. A následný týden jsem zase s Martinem začala pravidelně trénovat běhání a musím říct, že i když jsou ty tréninky někdy docela náročné, tak mě hrozně baví.

 

Během týdne jsem pak samozřejmě chodila do práce, řešila větší či menší fuck upy, spoustu natáčení pro Frekvenci 1 i pro svůj podcast Běhej a další celkem běžné věci. Druhý víkend v září přijela do Prahy moje milovaná Nel, se kterou jsme vyrazili na festival, vzala jsem Nelču na Rekola (během cesty na kole jsem potkala Janču z běhání) a do policejního muzea, kam jsem hrozně dlouho chtěla a byla z něj naprosto nadšená. A konečně jsem si také skoro doběhla na milovanou Náplavku na trhy, kde jsem se potkala s Verunkou a společně pak vyrazily na Letenská místa. Konečně jsem si koupila svoje vysněné šaty a jóga legíny, který jsou naprosto nádherný.

A pak už nastal ten nádherný svatební víkend. Musím říct, že ten den se povedlo naprosto všechno. Počasí, které bylo krásné, svítilo sluníčko a bylo krásně teplo, byla tam se svými nejbližšími lidmi, skvělá byla atmosféra, jídlo, party, kdy jsme tancovali do čtyř do rána, pití, prostě všechno. Druhý den jsme se s Janičkou shodly, že to uteklo hrozně rychle a že je nám to vlastně hrozně líto. Prostě všechno bylo nádherný a co jsem se tak bavila s dalšími lidmi, tak si to všichni užili stejně. No a ten zbytek září se pro mě zase nesl v šíleném tempu. S Liduš jsme se naučily pravidelně chodit do sauny, společně jsme vyrazily na naše první lekce jumpingu, abychom pak vyrazily rovnou na jumping unicorn party do Pelhřimova a dělala jsem si srandu, že si ani nestíhám koupit toaletní papír, protože domů chodím v době, kdy mají obchody už zavřeno. Uvidíme, jak to bude vypadat dál, ale musím říct, že září bylo naprosto skvělé a že jsem si ho fakt užila. Říjne, co přineseš ty? 🙂