Photo diary aneb co se dělo v květnu 2023?

Květen byl pro mě rozhodně ve znamení běhání a závodů. Skoro každý víkend, až na ten poslední, sem běhala a trávila někde na závodech. V Praze, na mém oblíbeném Karlštejně nebo v Karlových Varech. A do toho se mi v hlavě rodil jeden nápad na můj vlastní projekt.

Už když jsem se přihlašovala na všechny možné závody, tušila jsem, že květen bude běhací měsíc. Je to tím, že se už neběhá v dlouhých věcech, ale hezky v kraťasech a crop topech, ale ještě není (většinou) tak spalujcí vedro jako v létě. V létě kupříkladu skoro vůbec neběhám. A tak to nějak spontánně vyšlo, že jsem v květnu měla hned tři závody. Ten první, 2Run na pražském maratonu, vlastně vznikl náhodou. Dlouhou dobu jsme s prací přemýšleli, že bychom se zúčastnili štafetového závodu Vltava Run. Okolnosti tomu ale nakonec chtěli jinak a my účast odřekli. A věděla jsem, že moje kamarádka Kája chce běžet právě 2Run, tedy štafetu dvojici na maratonu, tedy to že každý z dvojce běží 21km, tedy půlmaraton.

 

Slovo dalo slovo a my se, společně s dalšíma holkama z výběhu, objevily na startu maratonu. A musím říct, že oproti pražské půlce se mi běželo fakt moc hezky. Běžela jsem první úsek, proběhla si třeba i po Karlově mostě nebo po Staroměstském náměstí a bylo to moc fajn. Ten den bylo i naprosto super běhací počasí a myslím, že všechny jsme si to užily. Odpo přijela ještě Nelča, s holkama jsme šly na pizzu a večer na pártošku do Hiltonu. O týden později jsem si dala svůj oblíbený běh v rámci Běhej lesy na Karštejně, tentokrát 18 km. A musím říct, že to bylo dost náročný, protože to bylo skoro jen z kopce a do kopce. Počasí sice vyšlo super, ale vzhledem k tomu, že nejsem zvyklá běhat tolik terénem a navíc na to nemám ani určené boty. I tak sem si to ale docela užila, protože bylo opět super počasí. Ten večer jsme s Nelčou šly na koncert Kapitána Dema a další den si daly skvělý koncert Maneskin.

A poslední závodní běh v květnu patřil půlmaratonu v Karlových Varech, kam jsem jela s Deniskou. Pro ní to byla první závodní půlka a musím teda říct, že měla docela křest ohněm, vzhledem k počasí. Ten den byl totiž druhý nejteplejší den, a i když se startovala až v šest večer, tak jsme se obě shodly, že první půlka byla hodně náročná. Své v tom prostě hrálo teplé počasí. Po běhu jsme šly ještě na véču, ale obě jsme byly tak grogy, že jsem to zapíchly docela brzo a šly spát. Druhý den jsme se prošly po Varech, prošly si místa, kde jsme den předtím běhaly a tenhle skvělý víkend jsme zakončily v jedné kavárně, kterou mi doporučovala moje kamarádka. Já jsem se pak šla ještě proklusnout za Jančou a Marošem na hokej a burger, na který sem se těšila celý víkend.

Můj květen byl tak víceméně hlavně běhací. Naběhala jsem 126 km, z toho 60 km bylo v rámci závodů. Teď už toho bude zase trochu míň, protože v teplém počasí se mi hrozně špatně běhá a moc si to neužívám. Raději teď asi budu běhat míň nebo to vymyslím nějak jinak. A nebo budu doufat, že nebude takový vedro 😀 Po Varech jsem si dala nějakou pauzu od běhu, abych zregenerovala a trochu si odpočinula, protože to je také hrozně důležité. Běhat ale nepřestanu, to určitě ne. Zbytek měsíce se nesl hodně ve znamení práce, rozjíždění jednoho nového projektu, o kterém vám řeknu tady na blogu příští měsíc. Zase se snažím vracet k józe, na kterou pořádně prdím, ale vím, že je to dobrá kompenzace k běhu.