V Itálii jsem byla už sice jednou s kamarádkami, ale to jsou ještě neměla blog. Teď jsem se s domluvila s kamarádkou Hankou a vyrazily jsme do Milána, který jsou úplně neměla na wishlistu, ale proč se tam nepodívat?
Nápad na to, že pojedeme s Hankou do Milána nás napadl docela spontánně, když jsme přemýšlely, kam pojedeme na dovolenou. Původně nás napadla Budapešť, ale tu jsme zavrhly kvůli dražší dopravě. Nakonec nás napadl Milán, kam letenky vyšly za pakatel. Letěly jsme pře Wizzair a já osobně nedám na low cost aerolinky dopustit a přijde mi, že posledních pár let nelítám s ničím jiným. S Háňou jsme si dohromady zaplatily větší kufr, protože nám bylo jasné, že do příručního zavazadla by se nám nic nevešlo. Ještě, že jsme to udělaly, problém jsme měly už s větším kufrem. Ubytování jsem sehnaly přes Airbnb, přes které jsem bydlela poprvé. Musím říct, že dohoda s naším domácím Lugim byla skvělá, komunikoval přes telefon i přes smsky a vždy, když jsme měly nějaký problém, snažil se ho, co nejdřív vyřešit. A aby to nebylo všechno, tak v pohodě, tak problém samozřejmě nastal, ale o tom až později.
Den první:
Do Milána, přesněji na letiště do Bergama jsme odlítaly s Hankou z Prahy v 15.30 a let trval něco málo přes hodinu. Všechno proběhlo v pohodě, přestože jsme se bály, že přesáhneme povolené kilogramy, nakonec jsme měly ještě pár kil navíc. Zatímco v Praze jsme v šatech klepaly kosu, v Bergamo bylo dost teplo. U letiště jsme nasedly do autobusu směr Milán za 5 euro a vyrazily. Cesta trval něco okolo hodiny a musím říct, že to hrozně rychle uteklo. Ohledně orientace a dopravy v Miláně, ta je naprosto v pohodě. Skvěle tu funguje metro i povrchová doprava, metro je na každém rohu, občas ho ani nemusíte používat. Lístek na MHD stojí na den 7 euro a rozhodně se vyplatí koupit si na víc dní a nebo chodit pěšky, jak jsme to pak udělaly i my dvě.
Ohledně našeho ubytování nastal trochu problém. Lugi byl totiž mimo Milán, proto nám klíče měla předat jeho uklízečka, která to ale nějak popletla a místo k našemu bytu jela jinam. Po dvou hodinovém čekání před vchodem s věcmi a nákupem dorazila a měla jediné štěstí, že jsem Háňu klidnila, jinak by jí zabila. Slečna uklízečka ani neuměla anglicky, navíc nám ještě někam jela pro povlečení, takže když konečně odešla, byly jsme z toho celého cestování dost vyřízené a hlavně hladové. Vyrazily jsem konečně někam na jídlo a kousek od našeho bytu jsme našly příjemnou restauraci, kde jsme si obě slavnostně daly víno a naše milované těstoviny s mořskými plody. Večer jsme už byly dost vyřízené, takže jsme byly rády, že ležíme v posteli a těšily se na další den.
Den druhý:
Měly jsme obrovské štěstí, že jsme v Miláně měly celou dobu nádherné počasí. Skoro třicet stupňů, krásně jsme se opálily. Náš druhý den v Miláně jsme vyrazily do centra, přesněji ke katedrále Duomo, která je nádherná. Především z venku, vevnitř mě to trochu zklamalo, ale nemohla jsem se na ní celou dobu vynadívat. Udělaly jsme chytře, že jsme se na katedrálu šly podívat už v pátek dopoledne, protože odpoledne a hlavně o víkendu tam byly šílené fronty. Ono se dostat dovnitř není jen tak a připravte se na fronty. Rohodně to ale stojí za to.
Doporučuji si koupit lístek na celou trasu, ať se můžete jít podívat i na terasy nahoru na katedrálu, které jsou to nejkrásnější z celé katedrály. Já miluji gotické katedrály, jsem z toho vždycky celá vykulená a tohle je opravdu pecka. Z teras vidíte centrum Milána a i ten pohled nahoře stojí za to. Vydejte se tam, i když se bojíte výšek, tak jako já. Jen doporučuji dobré boty a ne jako já klouzavé balerinky Mellisky. Odpoledne jsme se procházely po Miláně, prozkoumaly jsme i známou nákupní galerii s nádherným stropem a daly si klasické cappuccino přímo u katedrály. Já jsem neodolala ani nádherné tartaletce s ovocem. Ceny v centru jsou klasicky dost našponované, tudíž doporučuji hlad vydržet a vyrazit někam dál od centra.
Den třetí:
Tím vyrazit dál od centra myslím hlavně kanál Navigli, který hodně připomíná pražskou Náplavku. Určitě doporučuji tam vyrazit nějak dopoledne, kdy tam ještě není tolik lidí. My si prohlídly místní bleší trh a pak si šly odpočinout do nádherné kavárny Mag Café, kterou jsme našly na Instragmu. Určitě doporučuji ho navštívit ráno i večer, my jsme ráno šly na kafe a večer na víno a prostředí Navigli je snad lepší večer. Hodně to tam žije a je tam skvělá atmosféra. Lidé posedávají před bary, pijí, jedí a užívají si okamžik. Stejně jako my!
Po skvělé snídani jsme vyrazily k hradu Castello Sforzesco a do jeho obrovského parku, který je sice opravdu krásný, ale jít tam v poledne na přímém sluníčku, není úplně nejlepší nápad. Do Milána je určitě lepší jet mimo sezónu, nejen kvůli počasí, ale především kvůli turistům, kterých je tam opravdu mraky. Brzy si zvyknete nejen na ně, ale i na různé prodejce, kteří vám budou chtít vnutit kabelku, náramky, selfii tyče a další cetky. V parku Parco Sempione je i oblouk Arco della Pace, který vypadá jako vítězný oblouk v Paříži a je věnovaný Napoleonovi.
Po návštěvě parku jsme byla už dost hladové, a proto jsme usedly do první restaurace u Duamo a daly si předražený salát a pizzu. Večer jsme si ale udělaly skvělou pastu s bazalkovým pestem, tuňákem a rajčátky, daly si k tomu vynikající Prosecco a byly happy. Chtěly jsme také ukusit noční milánský život, bohužel nám ale nebylo přáno. Z okolí kanálu Navigli jsme vyrazily do proslulého klubu Just Cavalli. Vstup do něj stál ale pro jednu 30 euro, takže jsme to vzdaly a šly radši domů.
Bez komentářů