Původně jsem si článek o našem výletu do Karlových Varů chtěla nechat na později a hodit vám nějaký recept. Jenže venku a tudíž i v mém bytě je tak nesnesitelně, že troubu musím nechat ještě spát. Všechno pečení se odkládá až na noc a to se zase blbě fotí. Proto pro vás mám další tip na výlet po České republice. Tentokrát jsou to Karlovy Vary, kam jsme vyrazila s Janičkou, Šárkou a Rejmi. A opět to stálo za to.
Po propršeném dopoledne v sobotu a hlavně celém dni chození v mokrých botech jsem tak trochu tušila, že se v neděli nemůžu probudit zdravá. A neprobudila. Vlezla sem do sice suchých bot, ale z nosu mi teklo jako blázen. To nás ale nemohlo s Anetkou ohrozit a tak jsme vyrazily vstříc dalším zážitkům v Paříži.
Pár dní po mé operaci očí jsme se s Janičkou domluvily, že vyrazíme na výlet. Protože jsem se bála nějakých velkých výšlapů, tak jsme místo Liberce a Ještědu zvolily Kutnou horu, kam jsem se chtěla už dlouho podívat. Musím říct, že nám vyšlo skvěle počasí a vážně to byl super den, přestože jsem byla ještě taková poloslepá. A těchto pět míst musíte v Kutné hoře určitě vidět a hlavně ochutnat.
Tohle photo diary bude pořádně nabité, protože tento měsíc byl opravdu plný. Paříž, Kutná Hora, Karlovy Vary, operace očí. Zkrátka toho bylo tentokrát opravdu hodně, takže se můžete těšit na článek plný fotek a zajímavostí.
Objevit… Paříž, část 1. aneb vyhořelý Notre Dame, děštivý Louvre a dokonalé Ladurée
Moje milovaná Francie. Mám k ní neskutečně osobní vztah a můj sen je v ní jednou žít. Alespoň rok. A s Anetkou jsme si splnily sen a letěly spolu na čtyři dny do Paříže. Trochu jsme doufaly v slunečné počasí, které vyšlo tak napůl, ale stálo to za to i tak.
Francii miluji. Všechno, co se týká Francie je pro mě velmi srdcové. Určitě je to i tím, že jsem ve Francii několikrát byla a je to pro mě země, kde bych jednou chtěla i žít. Kus svého srdce jsem tam nechala a jednou bych chtěla sedět na zahradě, pít víno a koukat na moře. A tenhle francouzský citronový koláč je to, co bych k tomu chtěla jíst.
První máj, lásky čas. Pro mě byl první máj ve znamení kamarádek, skvělého dopoledne na Veggie Náplavce a také nového článku na blogu. Už se stalo hezkou tradicí, že začátek měsíce je zasvěcen photo diary neboli zhodnocení toho předchozího měsíce a ani tentokrát neudělám výjimku.
Víte, co je nejlepší? Recepty, které se dědí z generace na generaci. A přesně takový mám i od své babičky, které jej zas má od své babičky. Je na Boží milosti, velikonoční nebo masopustní sušenky, které jsou ideální nejen pro koledníky, ale i jen tak k zakousnutí.
S příchodem jara se začínají otvírat zahrádky a vysedávání v kavárnách je tak nějak příjemnější. Paradoxní je, že všechny kavárny, o kterých vám teď budu psát, zahrádku nemají nebo ještě není otevřená. A nebo na to v tu dobu ještě nebylo úplně počasí. Jisté je, že tenhle díl je hodně o snídaních a ten další bude zase hodně o sezení venku.
Číst dále..
Jestli únor byl na akce bohatý, březen byl poměrně klidný. Je pravda, že pár dní jsem nevěděla, co dřív a domů chodila jen spát, ale výletů moc nebylo. Potkala mě ale jedna hodně smutná událost, ale to je moc osobní a nechci vám ti kazit to krásné jarní počasí, které teď přichází. Tak jdeme na další photo diary.










