Photo diary aneb co se dělo v dubnu?

První máj, lásky čas. Pro mě byl první máj ve znamení kamarádek, skvělého dopoledne na Veggie Náplavce a také nového článku na blogu. Už se stalo hezkou tradicí, že začátek měsíce je zasvěcen photo diary neboli zhodnocení toho předchozího měsíce a ani tentokrát neudělám výjimku.

Musím říct, že duben oproti březnu byl pořádně nabitý. Odstarovala jsem to koncertem Mikolase Josefa, který jsem strávila s několika mými kamarády a kolegy a ze kterého jsem přišla něco okolo třetí. To ranní vstávání na poradu moc veselé nebylo, co vám budu povídat. O víkendu jsme s holkama vyrazily na Náplavku, kde jsem pořídila mega moc věcí bez plastu a bez obalu. Zero waste životu jsem se rozhodla věnovat teď víc, objevila jsem kouzlo bezobalového obchodu kousek od Jiřáku a vždycky jsem tam jak Alenka v říši divů. Kromě toho jsem si stáhla aplikaci Czech Zero Waste a každý den plním super jednoduché úkoly a snažím se omezit ve svém životě odpad, co nejvíce to jde. O mé cestě bez odpadu vám ještě určitě napíšu samostatný článek, ale musím se s tím trochu více poprat.

S Verunkou (čas-kavičky.cz) jsem absolvovala dva kávové srazy. Jeden v Praze v Grébovce, kde jsem piknikovali a podruhé v mém milovaném Brně, což bylo naprosto boží odpoledne. Brno bylo zase jako vždycky skvělý. Nechyběla sobotní snídaně v Brunches, nedělní pokocovinová ve Čtyřech pokojích a hlavně neskutečný zážitek v baru Super Panda Cirkus. Mohla bych o tom mluvit hodiny, ale raději vám sem dám odkaz na Verunky článek, která o všech našich zážitcích napsala k sobě na blog. Oba kávové srazy byly naprosto perfektní a holky byly naprosto boží.

V dubna jsem navštívila hned dvě filmové premiéry. První filmu After: Polibek, což je takový romanický film pro teens a na konci dubna šli do kin moji milovaní Avengers, který naprosto žeru. Sice trvá film tři hodiny, ale už teď vím, že na to prostě musím znova. Kromě Avenegrs jsem podlehla i Game of Thrones a sice jsem u druhé série, tak to mám tak vyspoilerovaný, což mi vůbec nevadí, že vlastně kvůli práci sleduji i poslední, osmou sérii. A jako? Miluji tu! V dubnu jsem rozečetla i několik knížek, málem měla podpis od svých milovaných autorů, kteří píšou pod pseudonymem Lars Kepler, ale ta fronta mě naprosto odradila. Rozečetla jsem i novou Alenu Mornštajnovou a je opět super.

Koncertový život jsem naplno odstartovala a opět se přesvědčila o tom, že Hollywood Undead jsou koncert od koncertu lepší. Po třech týdnech jsem konečně byla i v Postupicích, a to hned dvakrát za sebou. Prvně na Velikonocích, které tam naprosto miluji a konečně jsem se dostala i k pečení Božích milostí, na které mám recept od mé babičky a podruhé na rodinné oslavě, kterou jsem zakončili ve dvě ráno a prosmáli půlku večera. Druhý den křtiny chlapečka od mých kamarádů a řeknu vám, zapili jsem ho pořádně. Ještě že jsem druhý den měla dovolenou a připravovala tři menší dorty na kamarádčinu svatbu. Čekám na fotky, tak snad budou lepší než ta moje jediná focená na gauči. Duben byl pro mě pořádně nabitý a vlastně hrozně hezký. Už teď se těším na květen, kdy nás s Anetkou čeká naše vysněná Paříž.