Objevit Pisu.. aneb deštivá šikmá věž a cestování o samotě

Je to už skoro měsíc, co jsem vyrazila sama do italského města Pisa. Nápad vznikl hodně spontánně a to ve chvíli, kdy jsem viděla levné letenky. Rovnou jsem si je koupila a vyrazila jsem tak sama. Pojďte se mnou se na tenhle můj výlet podívat.

Jet sama není vůbec špatný nápad a upřímně řečeno to všem moc doporučuju. Člověk si může dělat to, co chce, což jsem také dělala. Letěla jsem ve čtvrtek večer a přiznám se, že jsem byla trochu nervózní. Hlavně jsem se bála, abych našla hotel, nebyl problém na letišti a všechno vyšlo. Letadlo odletělo přesně, a když jsem na letišti v Pise nenašla bus do centra, vydala jsem se za skupinkou čtyř Čechů a do centra došla pěšky. Díky bohu za to, že jsem měla ještě pár procent baterky a hlavně, že internet je v dnešní době samozřejmostí. Došla jsem na hotel, který jsem měla v centru, cca 4 minuty od Šikmé věže. Večer jsem si ještě zašla na večeři do restaurace, kterou jsem měla kousek a hlavně, která byla nejdoporučovanější na TripAdvisoru. Jídlo bylo skvělý, dala jsem si celkem překvapivě špagety s boloňskou omáčkou, ale trochu mě zarazil fakt, že všechno bylo servírované v ekologickém plastu. Jediné, co nebylo, bylo víno, který teda bylo vynikající. Počasí bylo ještě super, proto jsem seděla venku a bylo mi fajn. Na večer jsem si koupila ještě flašku vína a hurá do mého minipokojíčku.

Šikmá věž v dešti a nejlepší snídaně

Ráno mě k mojí smůle přivítalo deštivé počasí. Sice jsem to tušila, ale pršet mělo už den předtím večer a nic, tak jsem doufala, že to vydrží. Ale bohužel. V deset jsem se tedy odvážila ven a hlavně mě vyhnal hlad. Jedinou kavárnou, kterou jsem měla najitou, byl Filter Coffee Lab, což je hodně vyhlášená kavárna, kde se to hemží místními studenty i turisty. Já si vybrala lívance se sirupem a ovocem a hlavně skvělé cappuccino, která jsem za ten den měla ještě další dvě. Snídaně tam se vyšplhala na cca 220 korun, ale byla jsem nacpaná a hlavně spokojená. Pak už jen deštník do ruky a hurá k Šikmé věže. Člověka překvapí, jak moc je nízká. Divila jsem se, že jsem ji při cestě do centra neviděla, ale když jsem ji viděla, tak jsem se vůbec nedivila. Na Náměstí zázraků je ještě katedrála a muzeum. Já jsem se chvilku procházela okolo věže, obdivovala ji a pak jsem se rozhodla a šla jsem si koupit za 18 euro lístek dovnitř. Fajn je, že v rámci vstupu máte ještě zdarma možnost jít do katedrály. Jinak je to totiž docela pálka. Prohlídky jsou každých patnáct minut a předtím si musíte dát všechny věci do šatny, jinak vás tam nepustí. Já to ještě stihla a rychle jsem si vzala jen mobil a foťák, ale pár přede mnou to nevěděl a musel až na další prohlídku.

Výhled z věže určitě doporučuju, ale samozřejmě za hezkého počasí. Okolo města jsou totiž hory a věřím, že ten výhled je za sluníčka určitě lepší. A vyjděte až úplně nahoru. Pro mě jako člověka, co se bojí výšek, to byla celkem challenge, ale stojí to za to. Pak jsem se šla podívat do katedrály, a protože mi docela vyhládlo, vydala jsem se na jídlo. Ani tentokrát jsem neudělal výjimku a dala si těstoviny a skleničku vína. Neodolala jsem mořským plodům. Jídlo centru se dá pořídit za cca 12 euro a docela se najíte, ale věřím, že dál od centra jsou ty ceny jiné. Já jsem ale jedla jen v centru a na večeři si koupila jen foccaciu a šunku se sýrem. Společně s vínem na pokoji jsem byla spokojená. Po obědě jsem se vydala na pokoj, a když se počasí trochu uklidnilo, vydala jsem se na druhou stranu od centra přes řeku, kde se to hemží obchody. Já jsem neodolala voňavce od Victoria Secret. Protože začalo zase poprchávat, vydala jsem se zpět na pokoj.

Konečně sluníčko a cesta domů

Druhý den mě přivítala modrá obloha a probleskující sluníčko. Přestože včera pršelo celý den, zima určitě nebyla. Bylo okolo cca 14-15 stupňů, takže ideální. Jen kdyby nepršelo. Protože teď bylo počasí veselejší, zaplatila jsem hotel a vydala se ještě k věži, kde mě nějaká slečna i vyfotila. Sice nemám takovou tu insta fotku, na které všichni věž podpírají, ale to jsem stejně nechtěla. Ale i když cestujete sami, nemusíte se bát, že budete odkázani jen na selfíčka. Protože můj milovaný Filter měl dneska zavřeno, vydala jsem se do kavárny, kterou jsem opět našla podle TripAdvisoru. Shodou okolností jsem tam potkala barmanku z Filteru s neskutečně roztomilýma buldočkama. Jeden se ke mně hned přišoural, zřejmě ho zaujal můj croissant. Byl chudák špatný na zadní nožky, ale všechno vynahrazoval svou roztomilostí. S kafem v ruce a croissantem v kabelce jsem se vydala pomalu pěšky na letiště. Sice jsem měla dost času, ale už jsem s sebou měla věci. Díky tomu, že jsem všude byla včas jsem dočetla knížku, takže jsem byla naprosto nadšená.

Jestli se bojíte cestovat sami, určitě do toho běžte. Já se inspirovala svou kolegyní Mili a určitě to nebyla moje poslední cesta. Člověk nikdy není sám, může se bavit s místními, utřídit si myšlenky a poznat jiná města podle svého. Mě vyhovovalo, že jsem si dělala, co jsem chtěla, na nikoho jsem se nevázala a svůj čas jsem si určovala sama podle sebe. Běžte do toho, pro mě to určitě nebyla poslední cesta.

Tady máte ještě menší shrnutí cen:

Letenky: 1200 Kč (cca měsíc a půl předem přes Ryanair)

Ubytování: 2500 Kč (dvě noci)

Jídlo: 1820 Kč

Vstupné: 470 korun