Photo diary aneb co se dělo v prosinci?

Poslední měsíc roku 2020. Kdo z nás si neřekl, no konečně? Já tedy ano, i když musím říct, že to byl jeden z nejlepších měsíců tohoto diného roku. Tak pojďme na nové Photo diary, poslední loňského roku.

Prosinec je pro mě takový zvláštní měsíc. Vánoce ráda moc nemám a poslední čtyři roky se těším až bude toho 24 za mnou a letos nebyl výjimkou. Ale na rozdíl od jiných let, to byl vlastně docela hezký měsíc. Připomínal totiž trochu normální život, život před covidem. S Jančou jsme třeba vyrazii na naše milované sushi a pak na vínko, i když jen na jedno, protože zavíračka v osm.První prosincový víkend jsem opět vyrazila na jóga víkend, tentokrát do krásné Kouzelné samoty. Je to pro mě vystoupení z komfortní zóny, protože tam většinou jezdím s tím, že tam nikoho neznám a neřešíme tam jen cvičení. Jóga je i o duši, o nastavení mysli, a i když to je trochu ezo, já to miluju. Nevadí mi, že tuhle mojí stránku moc lidí nechápe, já si v tomhle žiju ve svém světě a jsem za to ráda.

V druhé polovině měsíce jsme se na pár dní vrátili i do práce, za což jsem vlastně byla hrozně ráda, protože jsem konečně viděla své kolegy. Dokonce jsme stihli i takový menší večírek, posezení v práci, což bylo hrozně fajn. Další milá věc přišla na můj svátek, 4. prosince, kdy jsem nám do Postupic přišlo nové koťátko. Nutno ale dodat, že jsme ho pak dali babičce a ta malá potvůrka se teď bojí cizích lidí. Tak doufám, že si zvykne. Prosinec byl i dalším vystoupením z mé komfortní zóny a to v tom smyslu, že jsem poprvé pekla cukroví sama, bez mamky a navíc na objednávku. A musím říct, že jsem si to i užívala a do budoucna v tom určitě hodlám pokračovat a třeba i ve více. Hned 25. jsem se vracela do Prahy a pekla jsem dort. A není nic lepšího než si číst o tom, že chutnal a že rychle zmizel. Další nedílnou součástí tohoto měsíce byly mé oblíbené vánoční večírky s holkama, které byly opět skvělé a které jsem si neskutečně užila. A nemluvím jen o dárcích, které byly úžasné, ale hlavně o společnosti. Konec roku jsem strávila s kamarádkami v mých milovaných Krkonoších, kde jsme si na Nový rok vyšlápli Sněžku. Tak snad jak na Nový rok, tak po celý rok. Ale o tom až příště.